Einsteinova lekce z angažovanosti

Máme vyjadřovat podporu Ukrajině? Tato otázka se stále vrací v různých podobách. Zdá se, že v podstatě jsme ji jako Česká republika zodpověděli jasně. A dobře. Ukrajinu podporujeme. Liší se pak už spíše pohledy na to, jak má pomoc vypadat. V uplynulých měsících se na mě nezávisle na sobě obrátili dva vědci, že jsou zklamaní tím, že jejich kolegové odmítli vydat společné stanovisko na podporu jejich ukrajinských kolegů. Nepřísluší jim prý tahat do vědy politiku.

Velká část vědecké obce s tím naštěstí neměla problém, ale na dva zmíněné pány jsem si vzpomněl, když jsem vzal do ruky nedávno česky vydanou knihu Michaela D. Gordina Einstein v Čechách. V ní je zmínka o korespondenci mezi Maxem Planckem a Albertem Einsteinem ze začátku roku 1933. Einstein, toho času ve Spojených státech, hlasitě kritizoval sílící antisemitismus nacistů, což se jim vůbec nelíbilo, protože si uvědomovali světový věhlas německého rodáka. Tak kategorickou kritiku nepovažoval však za vhodnou ani Planck, protože podle něj Židům nejen nepomůže, ale možná jejich těžkou situaci ještě zhorší.

Einstein mu brilantně odpověděl: „Musím však nyní rovněž připomenout, že … zvláště v posledních letech jsem byl systematicky pronásledován v pravicovém tisku, aniž se někdo obtěžoval se za mě přimluvit. Teď mě však vyhlazovací válka proti mým bezbranným židovským bratřím přinutila, abych vliv, který ve světě mám, položil na váhu v jejich prospěch. Abyste tomu lépe porozuměl, prosím Vás, abyste si na chvíli představil sám sebe v následující situaci. Jste univerzitním profesorem v Praze. K moci tam přijde režim, který české Němce připraví o možnost obživy a zároveň jim za použití síly znemožní odjet. Na hranice rozmístí stráže, které mají střílet na ty, kteří se snaží odjet bez povolení ze země, jejíž režim proti nim vede nekrvavou vyhlazovací válku. Považoval byste pak za správné toto mlčky přijímat, nevystoupit na jejich podporu? Cožpak není vyhladovění německých Židů oficiálním programem současného německého režimu?“

Další vývoj, mnohem brutálnější, než kdo čekal, dal Einsteinovi bohužel za pravdu. Mlčení zlo ještě nikdy nezastavilo. A vyjádření solidarity, popis skutečnosti, je úplné minimum, které můžeme udělat. Planck brzy z bezprostřední blízkosti sledoval, jak se nacistický režim zbavuje a následně i likviduje věhlasné vědce, jeho kolegy. Naivně si myslel, že si Adolf Hitler uvědomí, jak jejich znalosti potřebuje. K zatýkání vědců dochází dnes i v Rusku. Nejsou zřejmě dostatečně loajální. V očích totalitních režimů je vinen každý. Jde jen o to, kdy se to dotyční dozvědí. Pak už je ale většinou pozdě.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor