Bloudění v továrně vědění

V Kostnici přistálo ufo. Alespoň si to občané v tomto konzervativním, tehdy padesátitisícovém městě na jihu Německa mohli myslet, když na jeho okraji, uprostřed stromů s výhledem na Bodamské jezero před padesáti lety vyrostla obří továrna na vědění. A napadne to leckoho i dnes, když se zdálky dívá na labyrint betonu a panelových budov, některých s červenou, žlutou a modrou střechou, zasazený do chráněné krajiny. Hned za kampusem ve vysoké trávě šustí cikády, v mokřadech přistávají ptáci a v jezírku u abstraktního sousoší obřích modrých válců kvákají žáby.

Krása kampusu je věcí vkusu a povrchy budov už od dostavby v roce 1972 sešly, ovšem objektivním faktem je kvalita nacházející se uvnitř učeben. Kostnice byla trvale hodnocena jako jedna z nejlepších světových univerzit mladších padesáti let a od zřízení systému německých elitních univerzit v roce 2006 patří nepřetržitě k této špičce, vedle deseti mnohem starších, větších a slovutnějších institucí, jako jsou ty v Mnichově, Berlíně nebo Heidelbergu. Jak se to vlastně povedlo – tady v malebném, ale malém městě řemeslníků a rybářů na úplném jihu, kde chybělo dobré dopravní spojení se zbytkem Německa a kam dodnes nejezdí rychlovlaky ani nevedou dálnice? Mohou tu najít inspiraci i ti, kdo by rádi vytvořili mezinárodně špičkové univerzity v Česku?

Bez fakult a institutů

…