Dopisy

Míra destrukce mě překvapila

Respekt 25/2022

Dočítám váš článek Míra destrukce mě překvapila o Ibrovi Ibrahimovičovi v posledním Respektu. Chci vám za něj poděkovat.

Je to víc než portrét fotografa. Aspoň pro mě. Podařilo se vám do článku přes Ibru a jeho příběh dostat obraz vývoje společnosti od osmdesátých let. Je to trochu, jako byste psali o životě nás, kterým bylo v listopadu 1989 něco přes dvacet. A krajina severních Čech a Ibra jsou zesilovač nebo filtr, přes který se vše výrazněji vykreslí. Navíc jsem jeho fotky (kromě té vítězné na Czech Press Photo) neznala. A jsou výborné. Tak ještě jednou dík. Učím v komunitní škole na Volavci na druhém stupni předmět, kterému říkáme Člověk a společnost. Ibra by byl pro naše studenty skvělý host. Zkusím ho oslovit.
Ola Žáková

Pilíř režimů

Respekt 25/2022

Odsuzovat kandidáta na prezidenta Petra Pavla na základě jeho původu (syn komunisty a důstojníka Československé lidové armády, v osmé třídě šel studovat vojenské gymnázium…) považuji za chucpe, takto kádrovali právě komunisté. Problematičtější je jeho vstup ve třiadvaceti letech do KSČ, takovýto postup byl ale ve vojenském prostředí považován za přirozenou součást kariéry. Myslím, že lidé by se měli hodnotit podle toho, jak se chovali, zda někomu ublížili. Co takoví veksláci, taxikáři, vrchní, řezníci, zelináři? Ti (samozřejmě ne všichni) v žádné straně nebyli, ale z režimu tyli. Z největších veksláků se po revoluci stali vážení podnikatelé, z mnoha bývalých komunistů vážení politici. V době, kdy hrozí, že by se prezidentem mohl stát bývalý estébák a nekompetentní politik, je neprozíravé a politicky naivní neustále útočit na generála Pavla, který jako jeden z mála prezidentských kandidátů má reálnou možnost tohoto estébáka porazit.
Pavel Čejka

Zjihnout a snížit nároky

Respekt 24/2022

Chtěla jsem moc poděkovat za sloupek Andrey Procházkové Zjihnout a snížit nároky, který se zamýšlí nad talkshow Jana Krause. Nemohla bych to vyjádřit lépe a naprosto souhlasím.

Chtěla bych jen dodat, že zatímco v začátcích pořadu byl možná Jan Kraus břitký a kousavý, ale zároveň měl vtip, po čase opravdu začal sklouzávat k urážkám různých osobností a shazovat všechno, co je jiné a co nezapadá do jeho světa.

Vzpomínám si, jak se navážel do jedné účinkující, že je feministka (jméno si bohužel nepamatuji), která se ale nenechala odradit a upozorňovala na platovou nerovnost apod. Kraus však namítal, že platy mužů a žen jsou dávno vyrovnané. Nejsou vyrovnané doposud, přitom tento rozhovor proběhl určitě před pěti lety. Totéž s kampaní #MeToo, tehdy byla hostem Zlata Adamovská. Ta s humorem sobě vlastním reagovala celkem dobře, ale Kraus v podstatě označil všechny oběti za lhářky.

Samozřejmě že řada případů byla problematická, ostatně o tom psal v předchozím čísle Jiří Sobota v článku Johnny vs. femme fatale, ale označit celou záležitost za nesmyslnou, jak se k tomu postavil Jan Kraus, to už bylo hodně za hranou. Stále se tu drží názor, že ženy si za obtěžování mohou samy, stále slyšíme narážky na ženy za volantem, přitom statisticky mají méně nehod, narážky na matky s „vykojenými mozky“ apod.

Také je mi líto, že hosté slouží pouze k exhibici moderátora, kolikrát se nedostanou ke slovu (pamatuji si, jak tam Ester Ledecká celou dobu jedla darovanou čokoládu) a divák se v podstatě nic nového nedozví.

Nevím, proč se u nás dobré talkshow nedaří. Karel Šíp už je unavený, jeho póza „trochu hloupého dědečka“ mi nepřijde šťastná, protože také občas hosty mimoděk uráží (Martina Hofmanna tehdy představil jako neúspěšného herce, Petru Soukupovou jako neznámou spisovatelku, Mariuszi Szczygielovi také nekladl úplně vhodné otázky).

Sedm pádů Honzy Dědka je trochu lepší, ale na druhou stranu mi občas připadá, že přílišné těžiště je na hostovi a Honza Dědek, ač inteligentní, občas nereaguje příliš bystře. Také mi nepřišlo vhodné, když byla hostem herečka Denisa Nesvačilová, že jako ukázku vybrali scénu z filmu Jak básníci čekají na zázrak, kde byla zrovna nahoře bez. Nemyslím si, že k představení její práce bylo hned nutné ji ukazovat bez oblečení.

Proč u nás zatím talkshow nedosahují kvalit, jaké mají ty zahraniční, má asi řadu příčin. Tou hlavní určitě bude osobnost moderátora, ale i celkové prostředí. Dokud u nás budou fungovat laciné stereotypy, které odsuzují vše jiné, nemyslím si, že v tomto směru dojde k zásadnímu posunu.

Ještě jednou díky Andree Procházkové a díky za každé číslo. Moc si novinářské práce celé redakce vážím. A také zdravím pana šéfredaktora a děkuji za výborné úvodníky.
Jitka Rejhonová

Má Praha postavit novou filharmonii?

Respekt 21/2022

Děkuji panu Vitvarovi za článek k aktuálnímu tématu Vltavské filharmonie, ve kterém se na tento projekt dívá vyváženě a komentuje i problematičtější body celé stavby, jako je předražená výstavba Labské filharmonie v Hamburku či konsekvence se současnou veřejnou podporou kultury u nás. Stejně jako on bych si přál, aby Praha měla důstojný kulturní stánek a česká kultura současně netrpěla podfinancováním.
Ondřej Herzán

Oprava

V článku Bavme se o sexu, který vyšel Respektu č. 25/2022, jsme uvedli, že Markéta Šetinová vyučuje na Fakultě sociálních studií UK, jedná se však o Fakultu sociálních věd, pod niž spadá i Institut sociologických studií, kde právě Šetinová působí. 

Za chybu se omlouváme.