Německý Watergate

Siegfried Ortloff byl do morku kosti sociálním demokratem. Do strany vstoupil jako mladý muž v politicky bouřlivých meziválečných časech, stavěl se proti sílícím nacistům a po jejich nástupu k moci byl nejprve vězněn gestapem v Hamburku a poté utekl do švédského exilu. Po návratu do poválečného Německa převzal v centrále sociální demokracie (SPD) důležitou práci: připravoval všechna zasedání stranického vedení, pořizoval z nich záznamy, zodpovídal i za bezpečnost a personální politiku, včetně ochrany levicové strany před infiltrací komunisty. Jeho dva synové dodnes vzpomínají, jak do konce života v roce 1999 prožíval všechny volby, spolkové i zemské, a trpěl po porážkách své strany. SPD, jak to v jeho generaci sociálních demokratů bývalo běžné, pro Siegfrieda Ortloffa zkrátka byla víc než partají. Byla jedním z pilířů jeho identity.

Drážďanský historik Klaus-Dieter Henke nyní v archivech tajné služby odhalil tajemství, které vyrazilo dech Ortloffovým synům i celému Německu: tento skálopevný sociální demokrat předával skoro deset let všechna vnitřní tajemství své strany hlavnímu politickému soupeři, Konradu Adenauerovi.

Křesťanskodemokratický kancléř díky němu předem znal každé strategické rozhodnutí SPD. Vyznal se přesně ve vnitrostranických půtkách. Znal záměry konkurenta před volebními kampaněmi. Věděl i to, kdo z čela SPD je právě nemocný a jak kdo zrovna reagoval, když zase – což činil docela rád a často – v projevu označil sociální demokraty za životní hrozbu…