Musel jsem se naučit politiky nelitovat

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

V současné době to jsou opuštění psi, kteří běhají po rozbořených ukrajinských městech a v sutinách marně hledají své majitele. To je obraz, který by snad mohl oblomit i ruskou duši, která si nechala nabulíkovat, že civilní lidské oběti ruské invaze jsou zinscenované. Už v klasické ruské literatuře se píše, že Rusy dojímá víc osud zvířete než člověka.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Bylo mi šestnáct, psal se rok 1968, a já jsem měl pocit, že se přede mnou otevírají netušené možnosti. Pamatuju si, jak jsem šel začátkem léta po olomouckém náměstí a najednou mě zasáhlo intenzivní radostné vědomí, že jsem v Evropě. Ten pocit nezničila ani srpnová okupace. Věděl jsem, kam patřím, a během následujících temných dvaceti let to určovalo má životní rozhodnutí.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Byly mi čtyři. Paní učitelka ve školce předala mým rodičům „strašlivý“ obrázek, který jsem namaloval. Měl být důkazem mé výtvarné neschopnosti a duševní retardace. Navíc jsem jej prý nazval: „Dělo jede do Egypta na nehodné lidi.“ Právě probíhala suezská krize a já jsem měl asi pocit, že se k tomu musím vyjádřit.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Jsem možná citlivka. Od 24. února letošního roku mám slzy v očích několikrát denně a nemyslím si…