Vymyslel styl psaní tam, kde do té doby žádný nebyl. To lze říci opravdu jen o hrstce novinářů, Jiří Černý však mezi ně patří. Nejznámější, stále mimořádně aktivní hudební kritik této země, který minulý čtvrtek oslavil 85. narozeniny, skutečně v jeden okamžik kariéry na počátku šedesátých let pochopil, že ta nová populární hudba, rokenrol, jež sem míří ze Západu a šílí z ní celá jedna generace, potřebuje i naprosto nový jazyk.
Stejně jako se rokenrol rozešel se škrobeností předchozích žánrů a stal se symbolem společenských změn, i Jiří Černý tehdy opustil zavedený suchý muzikologický slovník a vnesl do psaní obraznost i schopnost vidět kamsi dál za písničku. Poznávat její historii a kontext nebo popisovat zpěváka jako představitele určitého typu: svého druhu divadelního či filmového hrdinu. Zájem o hudbu se u něj rovnal zájmu o současné dění a poslouchat píseň znamenalo rozšiřovat si rozhled, poznávat svět a lidi, vnímat jejich příběhy, pocity a touhy. V průběhu let na to navázal glosami s politickým i společenským přesahem. To vše uměl v tisku podat barvitým jazykem, na mikrofon podmanivým, klid vyzařujícím hlasem. Jeho příklad pak nemálo dalších zdejších hudebních žurnalistů (ať už to byl Jan Rejžek nebo Ondřej Konrád) posunul k tomu, že od kulturní publicistiky je jen maličký krok k té společenské.
Přes úctyhodnou minulost je na Černém nejvíc ohromující jeho neutuchající zájem o to, co se děje teď.
Černý se vyskytoval u všeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu