Prymula to nechápe

Před patnácti lety jsem si během cesty po Spojených státech povídal s jedním francouzským poslancem, který mimo jiné vyprávěl, že je doma v Paříži pod permanentní společenskou kontrolou, takže i když je v restauraci, musí si dávat pozor, kolik toho vypije, jak reaguje na obsluhu a podobně. Namítl jsem, že to musí být velká otrava, ale on nesouhlasil. Prý si tu cestu zvolil a přináší mu celou řadu jiných výhod. Přijal fakt, že jeho role má fungovat jako dobrý příklad. A nikdy z té role nesmí vystoupit. Pochopitelně jsme se shodli na tom, že stoprocentně nejde udržet nic, řadě politiků také v realitě leccos projde, ale princip je správný.

Tato stránka veřejné služby nám stále nejde, nechápeme křehkost vztahu aktérů a veřejnosti.  A dobře to ilustrovala fotografie VIP fanoušků na zápase Slavie Praha. Viděli jsme tu vedle sebe politiky, prezidentského kancléře, novináře, slavné sportovce a poradce premiéra pro zvládání pandemie, bývalého ministra Romana Prymulu.

Ten se po kritice urazil, že podle veřejnosti nesmí ani na fotbal. Další pak dodávali, že dodrželi všechny zákony, takže nevidí problém. Tady ale nešlo o paragrafy, nýbrž o vyjádření nulové sounáležitosti s veřejností, která nejenže za zábavou nesmí, ale navíc prožívá velice náročné traumatizující období. Veselit se ve chvíli, kdy umírají lidé, zdravotníci padají vyčerpáním a někteří přicházejí o práci, veřejní aktéři nemají. Tím spíše, když jako Prymula prosazují tvrdý lockdown.

Muž, který měl být garantem štábní kultury, už podruhé ukazuje, že pro sebe určuje jiná pravidla. To nevyhnutelně oslabuje důvěru ke všemu, co vláda přijímá, snižuje ochotu dodržovat opatření a vytváří prostor pro konspirační teorie šířené na sítích, že stejně žádná epidemie není. Přitom drtivá většina politiků a aktérů, bez ohledu na stranickou příslušnost, pravidla dodržuje.

Občas se objevují úvahy, že se český stát zhroutil. Ale to není přesný popis situace. Vláda sice předvádí nebývalou dávku chyb, ale vedle toho jsme naopak svědky ojedinělého výkonu státních institucí – zdravotníků, armády, učitelů atd. Na to se nesmí zapomínat, protože ve všem tom chaosu je nutné hledat i pozitivní momenty, abychom se nezbláznili. A abychom věděli, že opatření máme dodržovat a máme komu být vděční.

Načasování slávistického dýchánku každopádně nemohlo být horší. Česko vstupuje do zatím nejtěžší fáze pandemie. Když jsme mluvili s lékaři z různých koutů země, bylo jasné, že situace je dramatická – personál vyčerpaný a nemocných přibývá. Čeká nás ještě trochu náročnější zkouška, jestli a jak dokážeme situaci zvládnout. Více uvnitř čísla. Opatrujte se.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor