Až skončí tahle krize
Českou kulturu čekají velké změny, které se nutně dotknou i jejího ministerstva
Pokud by mávnutím zázračného proutku pandemie zčistajasna pominula, česká kultura je připravená okamžitě začít tam, kde loni skončila. V zavřených divadlech se zkoušejí nové inscenace, muzikanti doma pilují vystoupení k novým deskám, kina mají nasmlouvaná promítání filmových novinek a ve spoustě galerií jsou hotové úplně čerstvé výstavy, které stačí jen otevřít divákům. Pro budoucnost životaschopné kultury je toto odhodlání navázat na normální provoz a snažit se dohnat ztracený čas naprosto klíčová věc. Lidé napříč obory se nicméně shodují, že současná krize odhalila řadu věcí, bez jejichž nápravy se kultura v blízkém výhledu neobejde úplně stejně jako bez obecenstva.
Zatím se o nich moc veřejně nemluví. Určitě za to může fakt, že aktéři takzvané živé kultury mají momentálně spoustu práce s udržením vlastní existence. Ojedinělé hlasy ale postupně začínají sílit a pomalu se spojují do alarmujícího budíčku, který už nepůjde přeslechnout.
Když není co sčítat
Hned loni na jaře bylo jasné, že v době nucené hibernace kultury budou patřit mezi nejohroženější místa divadla. Jsou totiž ze své podstaty založená na sociální interakci, která se nedá přenést do virtuálního prostředí. Scény v průběhu karantény sice zkoušely své programy streamovat – vyzvalo je k tomu ostatně ministerstvo kultury. Jak ale ukázala i nová platforma Dramox vyhrazená záznamům divadelních her, takový divácký zážitek má velmi blízko k tomu, jako by se člověk pokoušel nahradit svůj reálný sexuální…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu