Česká a předtím československá státní vyznamenání toho už zažila hodně. Před listopadem se ta nejvyšší rozdávala lidem jako Kim Ir-sen, Muammar Kaddáfí nebo Fidel Castro. V posledních letech zase vypadaly seznamy favoritů prezidentské kanceláře málem jako okopírované z Cibulkova seznamu konfidentů StB. Symbolická hodnota těch placek se lvem nebo lipovými ratolestmi už utrpěla tolik šrámů, že se odvíjí spíš od vztahu k prezidentovi, který je uděluje. Málokdo se tedy diví, pokud se někdo z vyznamenaných rozhodne tu velkou chvíli minout.
Aktuální prezident navíc minulý týden předvedl, že historií už tak dost zkoušené řády lze potupit ještě trochu víc. Čtenáři zpráv vědí, o čem je řeč. Miloš Zeman minulý týden oznámil, že bere zpět svoje v říjnu oznámené rozhodnutí udělit Řád Tomáše Garrigua Masaryka předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému. Loňské předání se kvůli covidové epidemii přesunulo na příští říjen, stačilo ale jedno „špatné“ hlasování o volebním zákonu, a s Rychetského vyznamenáním je konec.
Přít se o to, že si někdo vyznamenání zaslouží, a měl by ho tedy dostat, teď rozhodně nebudeme. Bez potíží uznáme, že udělování státní medaile se neopírá o žádná pevná kritéria a má zůstat vyjádřením názorů a duševního rozpoložení toho, kdo o jejich udělení rozhoduje. Jakkoli někdy může jít o rozpoložení muže, který vyškrtne ze seznamu oceněných osvětimského vězně jen proto, že se jeho vzdálený příbuzný, shodou okolností ministr kultury, sešel s tibetským dalajlamou.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
