Nie pomożemy

Krystyna Kacpura se omlouvá za svůj nakřáplý hlas. Ředitelka polské neziskové organizace Federace pro ženy a plánované rodičovství ochraptěla po stovkách hovorů, které v posledních dnech vyřizuje. „Jsou to nejhorší dny za třicet let, co ve federaci pracuji. A strašné časy pro polské ženy,“ telefonuje z Varšavy. Na krizovou linku organizace volají zoufalé ženy: některé z nemocnic, kam nastoupily na dohodnutou interrupci, a lékaři ji odmítli vykonat, jiné v raném stadiu těhotenství, některé dokonce ani těhotné nejsou, ale bojí se.

V Polsku už dva týdny platí rozhodnutí tamního Ústavního soudu, který na pokyn šéfa PiS Jarosława Kaczyńského za nelegální prohlásil také umělé přerušení těhotenství z důvodu vývojových vad plodu. Vzhledem k tomu, že právě takto zdůvodněné interrupce tvořily 97 procent všech zákroků, de facto tím znemožnil legálně v Polsku potrat podstoupit. Polky tedy hledají nejrůznější cesty, jak na novou situaci zareagovat, přičemž vycestovat na zákrok do zahraniční je jedna z nich, a vycestovat do sousední země, která dlouhodobě hájí široce pojatá reprodukční práva žen, se přímo nabízí. Jenže Česko se k Polkám obrací zády.

Podle platného zákona z roku 1986 lze zákrok občankám jiných zemí provést pouze tehdy, pokud mají na českém území trvalý pobyt. Není tedy možné, aby na interrupci přijely a za pár dní se zase vrátily domů. Tento výklad podporuje třeba Česká lékařská komora a řídí se jím většina zdravotnických zařízení. Jenže právníci…