Naději mi dává svoboda

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Štěnice. Protože přežije všechny politické režimy.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Když mi bylo čtrnáct, jeli jsme v létě s přítelem jenom v plavkách na kolech z Letné k němu domů na Žižkov, tam jsme se pohádali, já jsem švihla s kolem do kouta a vracela jsem se domů tramvají. Když jsem přeskakovala na Václaváku zábradlí u tramvajové zastávky, sebrali mě policajti a odvezli na stanici v Krakovské, kde mě drželi 24 hodin. Pořád se mě dokola ptali, jak se jmenuju, já jsem koulela očima a projížděla si Mladý svět, co byl na stole. Občas jsem jim přečetla vtip o policajtech, abych prolomila trapné ticho, a hned jsem slízla facku. Zajímal by mě jejich zápis. „Čtrnáctiletá adolescentka v plavkách s delfínkem láká zahraniční zákazníky na refýži Václavského náměstí skokem přes klandr…“ Nakonec si pro mě přišla babička.

Když jsme hráli po letech s Plastikama v New Yorku, po koncertě se mnou dělal jeden novinář rozhovor, já jsem mu vyprávěla tenhle příběh, a druhý den vyšel rozhovor v deníku The New York Sun s titulkem: „Za tuhle historku by se nemusela stydět ani Britney Spears.“ Jsou to paradoxy…

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Z roku 1968, byla jsem hodně malá, trávili jsme čas v chatičce zahrádkářské kolonie na Císařském ostrově, myslím, že jsme hráli karetní hru…