Na asfaltu nešetřit

Česká pravice by mohla vyučovat šetření na té nejvyšší škole života, ale jakmile se dostane k rozhodování a jde o to položit někde široký pruh asfaltu, kapsy jsou dokořán a peníze se rozhazují plnými hrstmi. Příkladem je poslední dění kolem dálnice D4 mezi Pískem a Příbramí.

D4 je zajímavá politická materie, na které by šel vyprávět celý příběh českých dálnic. Z Prahy do Příbrami se začalo kdovíproč stavět už v sedmdesátých letech. Po revoluci pak nastala patnáct let pauza. Nabízelo se protažení do Českých Budějovic, Jihočeši si ale prosadili trasu „své“ dálnice přes Tábor. Ta ovšem vede výrazně složitějším terénem a ještě dlouho nebude hotová, a tak stát oprášil koridor přes Písek. Tam je příznivá krajina bez řek, velkých kopců, větších sídel. Dá se tedy stavět levně a rychle, přesto se nestavělo.

Před šesti lety přišla vláda s tím, že by 32 kilometrů na D4 dostavěla pomocí soukromých peněz. Bylo to nečekané, protože celou věc lze zvládnout veřejnými financemi. V pozadí ale zřejmě stála snaha vyzkoušet si projekt známý pod značkou PPP, o který se vlády předtím neúspěšně snažily na D3 v čase, kdy stát stavěl draze a měl méně peněz.

Teď je jiná situace. Česko inkasuje rekordní podporu z EU a navíc se mu v minulých letech podařilo cenu stavby dálnic zásadně stlačit. Nejnovější dálniční úseky na D3 před Budějovicemi, kde je podobná krajina jako u Písku, se tak stavěly v průměru za 117 milionů korun za kilometr.

Ministr dopravy Karel Havlíček přesto v parlamentu…