Fluoru na stopě

Martin Blaschke, šéf české reprezentace v běhu na lyžích, upevňuje běžku na úzkém stole a bere do ruky krabičku se žlutavým práškem připomínajícím jemný cukr – fluorovým voskem pro špinavý sníh. Sype jej po celé délce na pečlivě vyčištěnou skluznici, poté zažehlí elektrickou žehličkou, zapracuje do lyže rotujícím flísovým kotoučem z ovčí vlny, strhne škrabkou a vykartáčuje. Lyže je tím připravena na testování před mistrovstvím ČR v běžeckém lyžování, které tady, v Novém Městě na Moravě, již brzy odstartuje.

Pro laika může být překvapující, že Blaschke má po celou dobu práce uvnitř servisního kamionu na obličeji dýchací masku a spíše než servismana připomíná vojáka speciálních jednotek. Výpary z fluorových vosků totiž poškozují zdraví a Blaschke s kolegy takto za víkend lednového mistrovství namažou desítky lyží; vosky s fluorem se hojně používají od začátku devadesátých let a pro současné závodníky ve sjezdovém i běžeckém lyžování jsou alfou a omegou. Odpuzují vodu a špínu, takže lyže po sněhu dokonale klouže.

Brzy se to ale změní. Mezinárodní lyžařská federace FIS všechny fluorové vosky předloni zakázala. K nařízení, které mělo platit už pro letošní sezonu, ale kvůli různým problémům nakonec ovlivní zřejmě až tu příští, se odhodlala pod tlakem zpřísňující se ekologické legislativy. Na hlavu FIS se vzápětí snesl příval kritiky: lhůta je šibeniční, výrobci vosků nestačí vyvinout náhrady a lyžování se zpomalí. Federace ale jen mírně uspíšila vývoj, vosky by stejně musely…