Naši furianti v Chebu

V chebské nemocnici zemřelo v lednu 2021 celkem 89 lidí. To je třikrát víc než před rokem. Další umírají doma nebo v zařízeních paliativní péče. Souvislost s pandemií je zjevná – Chebsko je v počtu nových případů koronaviru nejzasaženějším regionem v republice a místní okresní špitál narazil na hranici svých možností. Jeden z lékařů už dvakrát veřejně přiznal, že je třeba pacienty selektovat, a místní po tisících podepisují petici za to, aby se otevřela dosud zapovězená možnost vozit nemocné do blízkého Německa.

Situaci přijel minulý týden osobně zkontrolovat ministr zdravotnictví Jan Blatný. Dílčí pomoc slíbil, ale převozy přes hranici odmítl. Prý jde o symboliku – Česko se o své občany dokáže postarat samo. Kdo ale v Chebu stráví delší čas, dostane jasnou zprávu, že o takové symboly v krizové době málokdo stojí.

To zvládnete doma

Svůj první týden s koronavirem popisuje Petr Budil tak, že nejdřív „dělal hrdinu“. Nakazil se na přelomu roku od syna a prvních šest dnů po pozitivním testu polehával v horečkách a s Ibalginem. Srazil je skoro na 37 stupňů a předpokládal, že už má vyhráno. „Pak jsem se ale ráno rozkašlal a už to nešlo udýchat,“ vypráví Budil, policejní detektiv ve výslužbě, nyní v rekonvalescenci po oboustranném zápalu plic.

V roušce se ještě trochu zadýchává, ale jinak doma působí v kraťasech dojmem, že už je v zásadě fit. V paneláku je teplo, v obýváku hraje velká plazmová televize, kde se shodou okolností uprostřed rozhovoru rozsvítí mapa republiky s novými případy koronaviru. Cheb – kde právě sedíme – svítí vlevo červeně s nejhoršími počty.

Převoz do zdejší nemocnice už má pan Budil skoro měsíc za sebou. Tehdy byla čísla podobná jako dnes a krize v nemocnici poprvé kulminovala. Z nočního příjmu si vybavuje plný provizorní pokoj, kde po příjezdu sanitkou čekal s dalšími pěti až sedmi pacienty. K sloužící lékařce se dostal až po dvou hodinách na nouzovém lehátku s kolečky. Přístup zdravotníků – nejdřív zdravotního bratra, poté lékařky – popisuje jako profesionální, ale velmi věcný a minimalistický, bez čehokoli zbytného. „Že padali na hubu, pod to bych se podepsal,“ shrnuje svoje dojmy pacient.

Na nikoho si nestěžuje, vše pro něj dopadlo dobře. Strach prý ale měl a standardní péči by si s ohledem na svůj tehdejší stav představoval jinak – z přeplněného špitálu byl totiž s dušností a v horečkách poslán zpět domů. „Minimálně na pozorování by si mě tam normálně určitě nechali,“ předpokládá penzionovaný policejní vyšetřovatel a také jeden ze skoro čtyř tisíc signatářů petice, v níž se místní obracejí na vládu, aby s přijetím nabízené pomoci z Německa dál zbytečně neotálela.

Primář chebské interny Stanislav Adamec se k měsíc starému případu nechce vracet. „Vždycky se musíme nějak rozhodovat a je možné, že by to dopadlo stejně i v normální době,“ uvažuje. Budilův dojem, že o standardní péči v těchto týdnech nemůže být řeč, ale rozhodně nerozporuje. „Lidí, které posíláme domů, je teď samozřejmě víc – s rizikem, že se můžou zhoršit a že je sanitka když tak přiveze znovu,“ dodává Adamec, u něhož rozruch kolem situace v Chebu před měsícem začal.

Kdo má perspektivu

Petr Budil dorazil do chebské nemocnice 11. ledna. Domácí doléčování pneumonií tu v té době rozhodně nepatřilo k nejvážnějším excesům. „Aktuálně není jediné volné intenzivní lůžko a jsme nuceni již selektovat pacienty, které na intenzivní péči dáme a které necháme na standardním oddělení prakticky umírat na těžký covidový zápal plic,“ napsal primář Adamec tři dny předtím v e-mailu pirátskému poslanci za Karlovarský kraj Petru Třešňákovi. V dopise také upozorňoval, že pomáhat už nezvládá ani větší sesterská nemocnice v Karlových Varech a že rovněž vázne koordinace s jinými kraji. V závěru popis uzavřel tím, že jde o neudržitelný stav, který povede k tomu, „že se zde bude umírat“.