Boží ruka
(The Hand of God, Paolo Sorrentino, Netflix)
Diego Maradona přestoupil v roce 1984 z Barcelony do Neapole, kde se stal pro místní fotbalové fanoušky Bohem. Jeho tvář v nadživotní velikosti dodnes zdobí zdi domů, v ulicích jsou kapličky na jeho oslavu. Režisér Paolo Sorrentino je z Neapole. Ipso facto, Paolo Sorrentino miluje Diega Maradonu. Jako dospívající kluk chodil na jeho zápasy, teď o svých vzpomínkách na mládí natočil film – a logicky se musí jmenovat podle notorického Maradonova gólu rukou z mistrovství světa z roku 1986 ve čtvrtfinále proti Anglii. Hlavním hrdinou Boží ruky je Sorrentinovo alter ego Fabietto. Vyrůstá v živelné, svérázné a milující rodině zachycené s podobnou energií, s jakou na plátně ožívaly figury Federica Felliniho – režiséra, k němuž se Sorrentino nejraději odkazuje. Ulice Neapole se chvějí očekáváním po senzační zprávě o možném Maradonově přestupu. Vzrušení a radost tlumí nečekaná tragédie. Rodiče mizí ze scény. Jen díky oddanosti Maradonovi a Neapoli nepotkal Fabietta stejný osud. Jako každé drama o dospívání a hledání vlastní cesty je i Boží ruka plná silných emocí, slunce a nostalgie. Představitel Fabietta Filippo Scotti získal hereckou trofej na festivalu v Benátkách, odkud si film odnesl i cenu poroty. Itálie jej vyslala na Oscary.
Čas
(Time, Lewis Arnold, BBC/HBO)
Počin, jehož zhlédnutí bude patřit ke…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu