Bránit systém

Když významný český právník a ústavní soudce Vojtěch Cepl v roce 1999 odpovídal na novinářský dotaz, co pro něj znamená česká ústava – jestli posvátnou listinu, na niž se přísahá a o které se odmala učí ve škole, nebo naopak dohodu, kterou lze v případě potřeby změnit –, rozhodně se přikláněl k prvnímu pojetí. Jednou jsme se v ústavě shodli na demokratických pravidlech našeho života, která zároveň definují, kdo jako stát a jeho občané jsme, a se změnami je lépe šetřit. „A představte si: některé národy mají svá pravidla dokonce rády. Tak jako mají Češi rádi knedlíky s vepřovou a zelím,“ glosoval tenkrát otázku Vojtěch Cepl.

V poslední době se však mezi právníky stále častěji objevuje názor, že Ústava ČR změny potřebuje. Léta je testována situacemi, které její tvůrci (k nimž Vojtěch Cepl patřil) nemohli předvídat, například s chováním přímo zvoleného prezidenta. V jedné věci měl ale Cepl pravdu. Vše, co o takových dokumentech víme, ukazuje, že politické zásahy do jejich textů musí být promyšlené. Ústavu je třeba chápat a aktivně bránit, jen pak může být klíčem pro zvládnutí většiny krizí, které společnosti napříč dějinami potkávají.

Nejsme andělé

Ústava je mimo jiné jakýsi řád vládnutí sestávající z jednotlivých pravidel, která stanovují politikům mantinely hry. „Bojíme se, že moc bude zneužita proti menšinám či jednotlivcům, takže politiky svazujeme zákazy. Zároveň ale ústavní texty také umožňují, aby politici svou moc…