Vláda bez důvěry

Nejspíš to znáte: jdete si pro oběd do výdejního okénka restaurace, obsluha je na vás milá, usmívá se – a vy přesto tušíte, že lidé, kteří vám připravili jídlo, jsou v zoufalé situaci. Přijdete domů a pustíte si zprávy s výčtem vládních selhání: Ti, kdo se veselili v oficiálně zavřeném hotelu, zůstávají ve funkcích? Drahý expresní nákup čínských jehel, které se nehodí k očkování? Šéf očkovací kampaně, nejdůležitější akce v zemi, zaměstnaný na půl úvazku? Bývalý ministr, který tu zničehonic doporučuje v Evropě neschválenou a nedostatečně otestovanou ruskou vakcínu? Tohle už opravdu není možné, říkáte si, takové věci se prostě nemohou dít.

V rozporu se všeobecně rozšířeným pocitem se přitom zdá, že lidé vládní nařízení dosud celkem dodržovali. Alespoň to naznačují grafy mobility občanů, které přibližně kopírují minulé lockdowny a rozvolnění. Frustrace však právem roste. Jak ukazujeme v textu o umírání na str. 38–41, současná vysoká nálož viru v populaci je důsledkem dlouhé řady konkrétních vládních chyb i jistého myšlenkového nastavení lidí, kteří v této zemi rozhodují a kteří epidemii dlouho podceňovali. Právě oni nás dovedli tam, kde teď jsme.

Důvod, proč zažíváme možná nejtěžší období od pádu komunismu, je ale hlubší. Zle je v celé Evropě, začíná se projevovat vliv nové, nakažlivější mutace koronaviru. V Česku zřejmě kvůli ní přestávají počty nakažených klesat. A právě kvůli britské mutaci kabinet poprvé od loňského jara bere nemoc vážně a jedná relativně včas.