Tanec mezi roztočenými válci

Když se Matěj Bouda shání v dílně hned v deset hodin ráno po pivu, jeho otec Martin nad tím ani nepozvedne obočí. Alkohol totiž Bouda mladší nepotřebuje pro sebe, ale na neutralizování kyselin na litografickém kameni. Tahle speciální záležitost se vyrábí ze solnhofenského vápence – v kumbále za rodinnou dílnou, kde stojí i basy s pivem v PET lahvích, jsou kamenných desek desítky, v policích vyrovnané pěkně vedle sebe. Některé z nich pamatují ještě Rakousko-Uhersko. Jak se totiž nedávno ukázalo, proslulá Litografická dílna v pražské Říční ulici byla založena už v roce 1911 a letos v červnu oslaví své 110. výročí.

Okouzlující místo ve dvoře původní malostranské zástavby kousek od Vltavy s výhledem na Petřín se od doby vzniku dílny – tehdy mimochodem přímo nad ní bydleli bratři Čapkové – příliš nezměnilo. Je to vůbec nejstarší umělecká dílna tohoto typu na českém území, ve které se navíc nikdy nepřerušil provoz. Jsou s ní spojená velká jména naší grafické scény jako František Gross, Adolf Born, Jiří Slíva, Jiří Suchý nebo minulý týden zemřelý Vladimír Suchánek. Nejde ale o žádný konzervativní skanzen. Zatímco Bouda starší venku ve sněhové vánici seřezává bruskou těžký kámen, který v dílně minulý týden prasknul, vevnitř s jeho synem vytváří na jednom ze strojů své dílo Martin Salajka. Ani ne čtyřicetiletý malíř, který se se svými expresivními výjevy plnými mystiky a divočiny řadí k tomu nejlepšímu, co v současném tuzemském umění máme.

Licence od c. k. místodržitelství…