Slovenské zvláštnosti
Vítězem vládního chaosu je pasivní expremiér Peter Pellegrini, fašisté se štěpí
Slovenská vláda by mohla vejít do učebnic politologie jako příklad, jak se nemá vládnout. Lví podíl na tom má sebestředný premiér Igor Matovič, který koaliční strany vnímá spíše jako nepřátele než jako partnery. Ale i další vládní politici se chovají zpupně, takže výsledkem je zmatek, hádky a skandály.
Není proto divu, že poslední průzkum voličské obliby už přisoudil vládní koalici jen 55 mandátů (ze 150), byť před 11 měsíci jich ve volbách získala 95.
Ale další lekcí z politiky by mohl být podivuhodný vzestup strany, která vděčí za svou popularitu promyšlené taktice nicnedělání. Vznikla teprve před půl rokem a její předseda vystupuje na veřejnosti poskrovnu. Přesto vede v průzkumech s velkým náskokem a volilo by ji 24 procent lidí. Její název je Hlas a předsedou je bývalý premiér Peter Pellegrini.
Vysvětlení je ovšem nasnadě. Pellegrini se v létě utrhl od Roberta Fica a jeho strany Smer, zatížené skandály, korupcí a desítkami členů ve vyšetřovací vazbě.
Fico pořádá tiskovky téměř každý den, bije na poplach, že na Slovensku jsou politické procesy jako v padesátých letech a že vláda plánuje přijmout davy imigrantů. Není mu to nic platné, jeho Smer se potácí pod deseti procenty.
Pellegrini těží ze vzpomínek lidí na klidného, usměvavého premiéra, který je opakem vznětlivého Matoviče. Ale těží také z touhy neměnné třetiny obyvatel po sociální a konzervativní politice. Je to tatáž třetina, která kdysi volila Vladimíra Mečiara a potom Roberta Fica.
Navzdory…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu