DĚLNÍCI KULTURY
„Hore zdar!“ Dnes skoro až nesrozumitelným pozdravem se zdravili členové Klubu českých turistů až do druhé světové války. Pak si začali říkat „dobrý den“ nebo „ahoj“, protože původní oslovení působilo moc německy. Ostatně také vycházelo z „Berg Heil!“, které používal německý Alpský svaz a poprvé zaznělo v roce 1881, kdy ho vyslovil vídeňský geograf August Böhm von Böhmersheim na více než tři tisíce metrů vysoké hoře Olperer v Zillertalských Alpách. Hore zdar! se také jmenuje kniha, která teď vyšla v nakladatelství Artefactum Ústavu dějin umění AV ČR, v níž Markéta Svobodová zmapovala historii útulen a chat, jež u nás postavil právě Klub českých, respektive později československých turistů.
Spousta z nich dodnes stojí. A tím spíš že jsou nyní kvůli pandemii všechny pro veřejnost zavřené, je dobré si připomínat, jak moc byla odjakživa pro značnou část společnosti důležitá možnost vyrážet do přírody a zapomínat v ní na starosti všedních dnů. I když, zapomínat na starosti: když klub vyrazil na první organizovaný výlet, už na začátku se to neobešlo bez problémů. Start výpravy kolem Berouna byl v Praze stanoven na (patrně dnešním hlavním) nádraží, jenže vzhledem k tomu, že se pětatřicet členů klubu osobně neznalo, onoho 5. května 1889 se na nástupišti logicky na první pohled nepoznali a do vlaku naskakovali až na poslední chvíli.
Z nejstarších počinů Klubu českých turistů se jich nejvíc paradoxně dochovalo v Praze. V čele s rozhlednou na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
