Velká písmena v názvech ulic

S námitkou či povzdechem některých Čechů a Češek, že naše mateřština je zbytečně složitá, se  v určitých ohledech dá souhlasit. Ve prospěch jazykovědců ale mluví to, že se čas od času odhodlají ke zjednodušení pravopisu. Zatím poslední větší úpravy v tomto směru přinesla Pravidla českého pravopisu z roku 1993. Oproti jejich předchozímu vydání z roku 1957 přišla s řadou zjednodušení, mezi nimiž je i změna v psaní názvů ulic.

Největším kamenem úrazu byly do začátku devadesátých let názvy ulic s předložkou. Aby člověk mohl například do adresy napsat správně ulici, musel být tak trochu detektiv nebo znalec místopisu. Zda bude malé, či velké písmeno ve slově po předložce, totiž záleželo na tom, jestli bylo v názvu užito jméno obecné, které píšeme s malým písmenem, nebo vlastní, u něhož je počáteční písmeno velké.

Ve starších plánech Prahy tak ještě lze najít například ulici Pod rybníčkem, a o pár centimetrů vedle ulici Na Rybníčku. Velké „R“ ve druhém názvu odkazuje k původně samostatné obci Rybníček, která se ve 14. století začlenila do Nového Města pražského. Malé „r“ v prvním případě znamená, že tato ulice ve čtvrti Suchdol se v minulosti nacházela u rybníka, ten ale teď už neexistuje.

Ne každý však měl čas či zájem vydat se na výlet do historie, a tak mnozí přivítali s nadšením fakt, že od roku 1993 už po původu názvu ulic pátrat nemusí. Podle tehdy vydaných Pravidel se na počátku prvního slova po předložce vždy píše velké písmeno, takže Suchdolští…