Gulliver poprvé na cestách

Vymyšlený cestopis Jonathana Swifta je nerozporná klasika a stavební kámen západní literatury, ale přitom je úplně jiný, než si myslí většina čtenářů (a sestavovatelů seznamů povinné četby). Ve své původní a úplné podobě to není dobrodružná kniha pro děti. Gulliverova dobrodružství zdaleka nekončí odjezdem z ostrova malinkých lidí – a ani tři století je nezbavila hran a neproměnila v naivní a bezzubou zábavu.

Je to pořád srozumitelná, ostrá, někdy i krutá satira. A s každou další cestou svého hrdiny – který navštívil kromě liliputů i obry, létající ostrov a mluvící koně – je zlověstnější a drsnější. Swift neparoduje pouze „lidské slabosti a nedokonalosti“, ale posmívá se politice nejčastěji v podobě, která funguje na novověkou Anglii i na dnešek. To platí také pro bezmeznou víru ve vědecký i společenský pokrok, stejně jako pro zaryté odmítání změn. A nakonec se tu posmívá také sám sobě a satirikům.

Swift se narodil v roce 1667 do obstojně zajištěné rodiny, ale vychoval ho strýc. Dublinskou Trinity College ukončil těsně před tím, než Angličané roku 1688 svrhávali krále Jakuba II. Díky tajemnickému postu pak nabral další znalosti a vypracoval se mezi přední žurnalisty, satiriky a pamfletisty, ale také se nechal vysvětit na kněze. Svou nejslavnější knihu Gulliverovy cesty psal pět let (poprvé vyšly před 295 lety, 28. října 1726), ale nápad nosil v hlavě už od roku 1713. Tehdy se s přáteli-novináři shodli, že parodovat oblíbené žánry by mohlo být nosné literárně i…