Kdo maže, ten jede

Alexander Van der Bellen při nástupu do spíše ceremoniální funkce rakouského prezidenta asi nečekal, že bude mít tak napilno. Během čtyř let v úřadu podle deníku Kurier už jmenoval 57 ministrů a minulé pondělí počtvrté nového kancléře. Tatáž čísla, která ukazují vynucenou činorodost 77letého prezidenta, svědčí o selháních o dvě generace mladšího muže – Sebastiana Kurze.

Coby novopečený předseda lidovců (ÖVP) v roce 2017 stál za pádem vlády velké koalice své partaje a sociálních demokratů, v níž byl ministrem zahraničí, protože se nemohl dočkat výhry v předčasných volbách. Po nich sestavil koalici s populistickými Svobodnými. Ta se ale vinou jejich zkorumpovatelnosti rozpadla. Načas zemi řídila úřednická vláda, v následných volbách Kurz opět triumfoval a sestavil kabinet se Zelenými, ale i z jeho čela musel nyní odstoupit.

Kurze srazila zvláštnost rakouské politické kultury. Ministerstva, státní instituce, státní firmy, spolkové vlády si pěstují štědré rozpočty určené na inzeráty v tisku. Přesný obnos reklam je veřejnosti známý jen díky tomu, že byl před deseti lety vyšetřován tehdejší sociálnědemokratický kancléř Werner Faymann. Prokuratura ho podezřívala z toho, že během dřívějšího působení v roli ministra pro infrastrukturu skrze státní dráhy zadával inzeráty do bulváru Kronen Zeitung výměnou za vstřícné zpravodajství o své osobě. Vyšetřování kauzy bylo pro nedostatek důkazů zastaveno, státní instituce ale od té doby musí hlásit výdaje na reklamu.

Díky tomu mohli rakouští novináři v minulém týdnu bleskově popsat setrvalý růst veřejných výdajů na inzerci v Kurzově éře. Vloni dosáhly rekordních 200 milionů eur, z toho 47,5 milionu eur vydávala přímo ministerstva – z 95 procent ta vedená lidovci. Více než polovina státních peněz směřuje do tří nejčtenějších bulvárních novin: Kronen Zeitung a dvou bezplatně rozdávaných deníků Österreich a Heute.

O bujení tohoto systému v Kurzově okolí už v květnu před parlamentní vyšetřovací komisí vypověděla bývalá ministryně zahraničí za Svobodné Karin Kneissl, která se mezinárodně proslavila hlavně pukrletem před svým soukromým svatebním hostem Vladimirem Putinem. V čele rakouské diplomacie v roce 2017 nahradila právě Kurze a při zkoumání rozpočtu ministerstva si v kolonce výdajů všimla částky 1,8 milionu eur určené na inzeráty. Snížila ji o 80 procent a důsledek se, tak to aspoň Kneissl interpretovala, vmžiku dostavil. Po pouhých deseti dnech v úřadu o ní vydavatel bulváru Österreich Wolf-
gang Fellner napsal, že „je divná, bláznivá, částečně mimo“, a brzy poté jeho deník volal po její rezignaci.

Kurz a jeho nejbližší poradci se, jak věří státní zastupitelství pro korupci a hospodářství, nechali při „inzerátové korupci“ chytit. Jsou podezříváni, že si u soukromé agentury v letech 2016–2017 objednávali zmanipulované průzkumy veřejného mínění, které se k široké veřejnosti dostaly skrze pochvalné texty právě v deníku Österreich. Ten výměnou dostával štědré inzeráty od ministerstva financí. Cílem bylo očernit tehdejšího šéfa lidovců Reinholda Mitterlehnera a Kurze vykreslit jako jedinou spásnou alternativu a urychlit tak jeho vzestup k moci.

Vše bylo odhaleno díky SMS uloženým v telefonu, který policie při vyšetřování jiné aféry zabavila bývalému generálnímu tajemníkovi na ministerstvu financí Thomasi Schmidovi. „Tak daleko jako my ještě nikdo nešel. Geniální investice. A Fellner je kapitalista: kdo maže, ten jede. Miluju to,“ psal Schmid Kurzovi o účinnosti spolupráce s vydavatelem deníku Österreich v jedné z SMS, které prokurátoři považují za doklad jejich spolčení. Policie má přístup k celkem 300 tisícům zpráv, jejichž ukázky prosakují na veřejnost a uhlazeného Kurze vykreslují v novém světle.

„To vůbec není dobré!!! Můžeš to nějak zastavit?“ píše Kurz například v roce 2017 Schmidovi, který ho právě zpravil o blížící se dohodě tehdejšího sociálnědemokratického kancléře Christiana Kerna s Mitterlehnerem ohledně výrazného zvýšení státní podpory celodenních školek. Kurz svým kolegům a nadřízeným ve vládě nepřál úspěch. Sám v SMS Schmidovi navrhl možný útok na blížící se dohodu, který využíval rakouského federálního systému: „Mám proti tomu poštvat nějakou spolkovou zemi?“

Kurzovu chladnokrevnost již předloni knižně popsal jeho předchůdce v čele lidovců Mitterlehner, nyní promluvil také bývalý kancléř Kern. „Každý může vidět, co jsme zažívali. Je to jisté zadostiučinění, musím přiznat,“ řekl v rozhovoru s deníkem Der Standard. „Kurz si vždy stěžoval na rozhádanost vlády a na stagnaci v zemi, které ale každým dnem sám vytvářel.“ Sám Kurz podle Kerna vládní sezení neblokoval – špinavou práci za něj dělali jiní.

Úkrok stranou

Kurz a jeho příznivci tvrdí, že SMS jsou vytržené ze souvislostí, jejich úniky účelové a na státním zastupitelství působí levicové buňky, které mají kancléře diskreditovat. Kurzův tábor poukazuje třeba na skutečnost, že ještě více inzerátů než ministerstvo financí si u deníku Österreich platí sociálnědemokratická vídeňská radnice. Až do nynější aféry se Kurzovi dařilo kritiku ustát. Ještě začátkem října by jeho lidovce volilo 35 procent Rakušanů, jen o 2,5 procentního bodu méně než v předloňských volbách. Minulý týden ale následoval první propad: podle úterního průzkumu by ÖVP volilo „jen“ 26 procent Rakušanů, o pouhé procento více než sociální demokraty a o pět procent více než znovu sílící Svobodné.

Sebastian Kurz předminulý víkend rezignoval, aby se vyhnul jistému vyhlášení nedůvěry v parlamentu. Svůj krok nevnímá jako ústup, ale jako ukročení stranou. Zůstává šéfem lidovců, převzal vedení jejich parlamentní frakce, nový kancléř Alexander Schallenberg s ním slíbil úzce spolupracovat. Je však otevřené, zda se opravdu stane „Kurzovou loutkou“, jak tvrdí opozice, a jak sesazený kancléř svou novou roli přijme. Ten jakoukoli vinu popírá, zveřejněné SMS omlouvá tím, že je „psal pod návalem emocí“. V polarizované společnosti se nadále těší značné oblibě konzervativních voličů. Pokud ho však prokuratura nakonec obžaluje ze zpronevěry veřejných prostředků a uplácení, tak se proces pravděpodobně protáhne na roky a návrat do kancléřství nebude snadný.