Nemůže všechno rozhodovat jeden muž

Známé, dnes už třicet let staré americké moudro říká, že každé volby ve finále rozhodne ekonomika a peněženka. Bude to platit i letos v Česku?

Předvolební průzkumy já nedělám, takže upřímně řečeno nevím. Ale svůj obor samozřejmě považuju za důležitý, proto jsem si ho vybral. A podle průzkumů to vypadá, že nakonec daně, zadlužování, důchody nebo zdražování důležité budou i u voleb.

Komu nynější stav ekonomiky hraje do karet? Jsme úspěšnou prosperující zemí, jak to voličům po osmi letech ve vládě prodává Andrej Babiš, anebo má spíš pravdu opozice, která kritizuje jeho chaotické vedení, nezvládnutou pandemii a narůstající státní dluh?

Poslední rok a půl se nám moc nepovedl. Respektive jinak – jsme na tom lépe, než se mnozí z nás loni touto dobou obávali. Včetně mě. Ekonomicky jsme covid přežili, žádná obrovská katastrofa nenastala. Ale určitě jsme ho mohli zvládnout lépe. Jiné evropské země to dokázaly. Ve srovnání s blízkými sousedy jsme si vedli hůř. Ne nějak drasticky hůř, ale hůř. Prostě se to nezvládlo dobře.

V čem jsme překonali očekávání?

Nezaměstnanost stoupla jen mírně a teď už je znovu dole. Hodně pracovních míst se povedlo zachránit. Ekonomika po loňském propadu znovu roste. Nikdo loni nevěděl, jestli to tak bude. Před rokem jsme třeba vůbec netušili, že vakcína bude k dispozici tak rychle, a to i pro země, jako je Česko. Existovaly obavy, že virus bude mnohem smrtelnější. Výsledný stav je tedy, myslím, lepší, než se čekalo. Ale horší, než mohl být.

V čem jsme na tom hůř, než jsme mohli být?

V počtu obětí koronaviru jsme, jak známo, jedni z nejhorších na světě, to už nám nikdo neodpáře. Za celou dobu pandemie máme čtvrtý nejvyšší počet potvrzených úmrtí na hlavu ze všech zemí. Nezasvěcený pozorovatel zvenčí by z toho mohl usuzovat, že jsme se nejspíš rozhodli nic nesvazovat a že jsme místo lidí zachraňovali ekonomiku. Že jsme se rozhodli všechno otevřít a přitom holt riskovat nějaké životy. Tak to ale nebylo, zavřeli jsme pozdě, a proto víc a na delší dobu, než bylo v Evropě běžné. Neměli jsme něco za něco. Měli jsme větší škody obojího rázu – vedle těch zdravotních i ty ekonomické.

Čím se dají ekonomické škody nejlépe změřit? Na čem je doložit těm, kteří by chtěli tvrdit opak?

Naše lockdowny byly velmi dlouhé. Jak pro celá odvětví, tak třeba pro školy. Horší vzdělání kvůli zavření škol je velká ekonomická újma, byť se neprojeví hned. Jsou tu ale i jiné, bezprostřední následky. Obrovský státní dluh, který se v Česku prohloubil víc než jinde. Nejen kvůli covidu – jako by se tu v jednu chvíli ucho utrhlo a na útratu se úplně přestalo hledět. Stoupá inflace a vyskočily nám úrokové sazby. Víc než jiným zemím. I výkon ekonomiky šel kvůli dlouhým lockdownům dolů o trochu víc, než bylo v Evropě standardem. Jsou tu i další, hůř měřitelné věci. Třeba že se v některých odvětvích posílily monopolní síly nebo že se prohloubila nerovnost – například právě ve školství, když porovnáte dopad zavření škol na děti s dobrým a horším domácím zázemím. Pro podnikatele, i když pandemii přečkali a udrželi své firmy při životě, to celé musela být obrovská a vyčerpávající dřina.

Loni v pandemii jste měl možnost pozorovat chod státu i zevnitř, byl jste tři měsíce členem vládního krizového štábu. Jak si zdejší přehmaty vysvětlujete?

Nejvíc asi tím, že všechna důležitá rozhodnutí se dnes ve státním aparátu sbíhají u jednoho člověka – a i když ten člověk spí jen pár hodin denně, nikdy nemůže zvládnout všechno. Je smutné, když si zároveň nenechá poradit a sleduje jen krátkodobé cíle.

Čím si vysvětlujete, že Andrej Babiš po tom všem v čerstvých průzkumech opět boduje?

To můžu jako ekonom jen hádat. V politice asi hodně záleží na tom, jak se lidem realita – když použiju váš výraz – prodá. Ekonomika funguje někdy v složitých souvislostech, které lidé nedomýšlejí. Slyší na jednoduché příběhy, v kterých se důležité detaily ztratí. Úvaha mnoha voličů může vypadat i tak, že politici by přece nezvyšovali důchody, kdyby na tom ekonomika nebyla dobře. Chápu i to, že leckdo někde v chudším regionu řeší problémy, o kterých třeba já ani nevím, že existují. Je možné, že na některé z těchto problémů jsme zapomněli – a že když se najednou objevil někdo, za jehož vlády jdou důchody nahoru, probouzí to v lidech pocit, že na ně někdo myslí víc než dřív.