Politik má lidem nabízet vizi
Tento týden odpovídá speciální pedagožka a předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte Klára Laurenčíková
1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Věřím v politiku jako ve službu společnosti – takže včela. Je týmovým hráčem, který pomáhá vlastnímu společenství a současně svou každodenní prací systematicky přispívá zdraví a fungování celého ekosystému.
2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Vedle zprostředkovaného poznání hrůz nacismu a komunismu to byla setkání s relikty totalitního myšlení – často spojenými s porušováním občanských a sociálních práv. Ať už se to týká lidí s mentálním postižením, kteří jsou nuceni žít ve velkých ústavech, romských žáků vzdělávaných a priori ve zvláštních školách nebo třeba rodin v pasti exekucí. Formovaly mě také brigády na Pražském hradě v době Václava Havla. Bylo to místo svobody a setkávání. A blízká spolupráce na změnách ve vzdělávání s ministrem školství Ondřejem Liškou.
3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
Je mi deset let a dívám se na rodiče, jak se v roce 1989 v obýváku našeho panelákového bytu v Mostě dívají v televizi na jakési zástupy lidí a vzrušeně debatují. Mlhavé vzpomínky mám také na průvody s mávátky na 1. máje – kdy jsme coby děti netušily, že se stáváme součástí oslav komunistické propagandy. Větší vnímání politiky přišlo až v pubertě, kdy jsem hltala knihy Václava Havla, Pavla Tigrida nebo Karla Čapka.
4. Kdy a proč jste plakala kvůli…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu