Připravujeme letní táboření pro děti od devíti do čtrnácti let. Letošní téma bylo Já a Drak. Když na sv. Jána proletělo jihem Moravy tornádo, začal v nás dozrávat nápad. Dlouhodobě vedeme naše děti a jejich kamarády-vrstevníky k dovednosti „oči otevřené, ruce připravené“, a zde nešlo nereagovat.
Napsali jsme na krizový štáb Jihomoravského kraje a sedmi starostům postižených obcí. Ozval se nám starosta Hodonína, z Facebooku přišla bořetická motorkářská poptávka na mazání večeřových baget pro dobrovolníky a z Hrušek dorazila nabídka bezpečného sběru odpadků na přilehlém poli. Milana Bučka, majitele firmy Autoexpres, shodou okolností starostu Ivančic, jsme požádali o pomoc s dopravou. Poslal nám bus i s řidičem Karlem a ve středu 7. července 2021 jsme vyrazili do Hrušek.
O půl sedmé opouštíme tábořiště. Brodíme řeku Oslavu a před devátou vysedáme u krizového centra v Hruškách. Nabíráme pytle, rukavice máme. Přesouváme se pěšky po ulici Hlavní ke kostelu bez věže, na jejím torzu se třepotá modrá igelitová plachta zatížená PET lahvemi s vodou. Je vedro a už teď se ví, že naše vykované amulety, Dračí oka, uvázané na pažích, se budou na podporu teprve probouzející se dobrovolnické vůle hodit.
Ujímá se nás paní Kamila. V předvečer tornáda v Hruškách prodala svůj dům. Teď tam stojí jen torza zdí s modrými okny. Procházíme „bojovou zónou“, hledíme na ruiny mateřské školy nebo na schůdky, které nikam nevedou. Za obcí je obří depozit s hučící těžkou technikou, ukázňující bývalé domy v současné formě hromad suti. Nikde žádný stín, nikde žádné stromy. Na zemi leží tu třešně, tu meruňky, ale stromy nikde. Občas projede nějaký muž v montérkách na kole a v jedné ruce veze svazek dlouhých železných prutů. Některé domy na sobě mají barvou namalovaný kříž – ten je odepsaný k demolici. Statici domy procházejí a malují další kříže. Domy bez kříže mají v lepším případě místo střech plachty nebo už i party řemeslníků, tvořící ze střešních latí kostry pro položení nových střešních tašek.
Procházíme pole a sbíráme převážně plasty. Naplněné pytle necháváme u cesty. Děcka mají oči navrch hlavy. Nejvíc je zasahují nalezené kousky hraček – ruka od panenky, kostičky lega, sovička, ale i cédéčka, úřední dopisy adresované konkrétním lidem, hřeben, rybářské třpytky a náčiní.
V poledne se potkáváme s ostatními dospělými dobrovolníky v polní kuchyni – a to doslova uprostřed ničeho. Nehorázné vedro, ale výtečná hrachová polévka s opečenými rohlíky a rajská s kousky masa a těstovinami. Místní dobrovolní hasiči a hasičky vaří dalším dobrovolníkům.
Pak přemisťujeme omladinu do mizivého stínu tu u garáží, tu u domu bez kříže. Máme s sebou poskládané origami jeřáby pro štěstí – s povzbuzujícími texty uvnitř. Při jejich rozmisťování po vesnici, třeba do truhlíků či prasklin ve zdech, si s místními vzájemně vyměňujeme pozdravy, pohledy, úsměvy, milá slova. Zde dětská mise zafungovala skvěle. O půl páté nasedáme do klimatizovaného autobusu a mácháme děcka na Biotopu, přírodním koupališti v Oslavanech. Pak skáčeme do spacáků a někteří usínají už v letu.
Další den nám na hlasitý odposlech zavolala paní z tamního krizového štábu a „našim mladým“ poděkovala. I my děkujeme, milé Hrušky, že jste nás k sobě vzaly, neměly z našeho dětství strach a daly jste nám důvěru!
Malí Draci tábořící pod Velkou Vrbou, s náčelnicemi Malou Vrbou a Květem Odvahy a kuchařem – profi hasičem – Matesem
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
