V Bruselu teď byla ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Se svými rezortními kolegy z EU schvalovala první plány obnovy, ve zkratce národní návody na restart po pandemii za evropské peníze. Doposud všechny hladce prošly, až na maďarský. Komise ho zamítla s odkazem na údajně špatně nastavená výběrová řízení v Maďarsku, což vede Brusel k nejistotě, jestli peníze nebudou v zemi Viktora Orbána defraudovány. Dotaz novinářského kolegy na ministryni Schillerovou po schůzce tudíž zněl, jak odmítnutí maďarského plánu vnímá. „Je samozřejmě otázkou, do jaké míry je věcí Maďarska jejich přístup k homosexualitě a do jaké míry by do toho měla zasahovat Evropská komise,“ odpověděla Alena Schillerová.
Když ji autorka těchto řádků upozornila, že kritika maďarského plánu nesouvisí s Orbánovým tažením proti LGBT komunitě, a zeptala se, zda nehrozí odmítnutí českého plánu kvůli slabé kontrole střetu zájmů v zemi, ministryně, bez jakékoli známky pocitu trapnosti, že se právě prokázala její neznalost věci, a aniž by ztratila úsměv ve tváři, pokračovala. „Jako právník mám jedinou odpověď: nechť potenciální střet zájmů posoudí nezávislý soud, protože ten jediný může vykládat zákony.“
Ministryně použila dvě ze tří nejčastějších rétorických figur, které si ve vztahu k EU osvojila řada českých politiků a vystačí si s nimi. Jsou to „to je věc názoru, jestli jde o záležitost Evropy/národní“, pak „ať to posoudí nezávislý soud“ a nakonec „diktát Bruselu“. Je to chyba hlavně nás novinářů, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu