Dva, tři, čtyři

Jedním ze slovních druhů, o kterých ještě tady v jazykovém koutku nebyla řeč, jsou číslovky. Skloňování číslovek je přitom poměrně pestré, s trochou nadsázky by se dalo říci, že co číslovka, to jiné skloňování. Číslovky je možné skloňovat podle vzorů podstatných jmen (například „tisíc“, „miliarda“, „sto“), přídavných jmen („první“, „pátý“, trojnásobný“ a podobně) i zájmen („jeden“, „jedna“, „jedno“). My se nyní zaměříme na číslovky základní: „dva“, „oba“, „tři“ a „čtyři“, protože jsou velmi frekventované a lidé při jejich skloňování celkem často chybují, a to nejen v běžných rozhovorech mezi přáteli, ale také, což je závažnější, v médiích či úředních textech.

Ve skloňování číslovek „dva/dvě“ a „oba/obě“ se zachovaly tvary dvojného čísla (duálu). Ve druhém a šestém pádě jsou pro všechny rody spisovné tvary „dvou“, „obou“ (ne „dvouch“, „obouch“), ve třetím a sedmém pádě jsou správné pouze tvary „dvěma“, „oběma“ (nikoli „dvoum“, „oboum“, „dvouma“, „obouma“, ale ani hyperkorektní „dvěmi“, „oběmi“). Například „pohádka o dvou bratrech“ „oběma vám děkuji za konstruktivní debatu“, „před dvěma lety“.

Číslovky „tři“ a „čtyři“ se skloňují podle vzoru kost v množném čísle, ovšem s dvěma odchylkami: u číslovky „tři“ je tvar v sedmém pádě „třemi“ (ne „třmi“) a číslovka „čtyři“ má ve druhém pádě tvar „čtyř“. Také platí že obě číslovky mají ve druhém pádě dva spisovné tvary – „tří“ i „třech“, „čtyř“ i „čtyřech“ –, jen tvary „třech“ a „čtyřech“ jsou ve většině příruček považované za…