Pomalu se rozplynout

Moje filmy jsou jen letmé pohledy na lidi, kteří právě procházejí kolem,“ popsala americká režisérka Kelly Reichardt před sedmi lety pro britský deník The Guardian svůj styl. Tehdy doprovázela na festivalu v Benátkách svůj ekothriller Noc přichází. Zmíněná unikavost by se ale dala vztáhnout snadno i na samotnou sedmapadesátiletou autorku. Až donedávna existovala pro většinové publikum pod hranou jeho rozlišovací schopnosti. Znali ji jen fanoušci nebo ti, kdo pečlivě sledují americkou nezávislou scénu. S každým dalším filmem se však více a více vynořovala z artového, nízkorozpočtového okraje a směřovala tam, kde je na ni lépe – a po právu – vidět.

Její nejnovější film, revizionistický western První kráva, uvedený loni na festivalu v Berlíně a letos v červnu po covidem vynucené pauze i do českých kin, je dosavadním vrcholem její tvorby. Vybrousila v něm svůj pomalý, pozorovací styl poetického realismu, politickou citlivost i schopnost převracet tradiční akční, silové žánry jako western nebo road movie. První kráva potvrzuje, že Reichardt definitivně neprochází nenápadně kolem. Dorazila, aby zůstala. Jako jedna ze současných nejvýraznějších tváří amerického nezávislého filmu, jejíž tvorba spolehlivě vyvrací soustavné nářky nad jeho krizí.

Florida – New York – Oregon

Narodila se v Miami v rodině policejního detektiva a policistky z protidrogového. Ještě jako teenagerka „zmizela“ do Bostonu, kde vystudovala uměleckou školu. Dnes svůj čas…