Svaté rádio

Poslechem nových i starých písniček tráví denně dlouhé hodiny. A to už celé roky. Ale pořád to pro něj není pracovní povinnost, jak by naznačovala funkce programového ředitele Radia 1 – stále jde o posedlost, kterou cítil už jako teenager. Když má Zdeněk Lichnovský shrnout, co pro něj hudba znamená, přesto se zarazí: „To je, jako kdybych měl vysvětlit něco, co je strašně jasný a vysvětlení nepotřebuje. Nevydržím bez ní. Jestli mám říct klišé: je to oheň, co mě drží naživu,“ pronese s nadšením, které je charakteristické i pro jeho moderování. Nehledě na to, že loni debutoval se svojí novou kapelou Parta vynikajících lidí.

Euforie hudebního fanouškovství je s pražským Radiem 1, které letos slaví třicáté výročí existence, spjatá už od pirátských začátků, kdy začalo vysílat ještě jako Radio Stalin z útrob někdejšího pomníku na Letné. Šířilo hudbu, jaká jinde nebyla, rozšiřovalo obzory publika, fascinovalo svobodomyslností i autorským přístupem moderátorů a stalo se důležitým médiem pražské kytarové a později elektronické scény. Formovalo vkus porevoluční generace.

Lichnovský, který je pouze o dva roky starší než kultovní stanice, už ale vidí roli hudebního rádia jinak. Nevnímá ho jako šiřitele novinek v kulturním vakuu. Za dobu, co zde pracuje, sledoval, jak vysílání roste konkurence nikoli v podobě dalších stanic, ale především se sílící rolí YouTube, nástupem streamovacích služeb jako Spotify a jejich playlistů, nehledě na nedávný boom podcastů. To vše vzalo rádiu během…