„A jakých scén jsme byli svědky! Vznešenost lidu zmizela, vystřídala ji chátra, lůza složená z mužů, černých, žen i dětí. Všichni se sápali, prali, váleli po podlaze. Takové škody! Nikdo nebyl připraven, policie nevyčkávala v hotovosti a celou budovu zaplavila rabující sebranka. My jsme již dorazili příliš pozdě.“
Nikoli, nečtete popis středečního útoku zradikalizovaných stoupenců Donalda Trumpa na budovu amerického Kongresu, ale téměř dvě stě let staré líčení z pera vážené washingtonské dámy jménem Margaret Bayard Smith, která popisuje, jak nadšený dav stoupenců prezidenta Andrewa Jacksona 4. března léta Páně 1829 vyplenil Bílý dům, tedy prezidentské sídlo. Sám čerstvě inaugurovaný Jackson před zpitou hordou uprchl, podle některých oknem. Situaci zachránila nabídka pomerančového punče řádně říznutého whisky, kterou podle jedné verze začalo osazenstvo Bílého domu nabízet z oken prezidentského sídla, podle jiného rovnou vyvalilo v sudech dveřmi ven s vrávorajícím davem v patách.
Jinými slovy, ani tentokrát se nejedná o nic nového pod sluncem, přestože jsou události minulého týdne plným právem popisovány jako odpudivé, nebezpečné a bezprecedentní. Základní rozdíl mezi popsanou demolicí veřejných budov v 19. století a dnes je samozřejmě v tom, že tehdy se nikdo nepokoušel zvrátit fungování demokratického systému. V Bílém domě řádili tehdy de facto gratulanti, lidé, kteří po předchozí dosti sporné prohře svého kandidáta a čtyřech letech prožitých s pocitem křivdy konečně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
