Loučení s Angelou Merkel začíná

Podzimním ohlášeným odchodem Angely Merkel z vrcholné politiky zmizí jedna z posledních politických jistot v neklidných časech. Skončí spolehlivost, klid a předvídatelnost, kterých si příznivci na 15 let trvající vládě kancléřky cení. Ale pak je tu pohled mnoha (nejen) Němců, kteří si léta stěžovali na nedostatek alternativ, na stále stejný, pragmatický merkelovský „střed“. Z této perspektivy otevírá odchod širokou paletu nových možností.

Rýsují se už při pohledu na první hlasování v supervolebním německém roce 2021, které proběhne v sobotu dopoledne. Na historicky prvním on-line sjezdu si kancléřčina křesťanská demokracie (CDU), strana vládnoucí Německu 51 ze 71 poválečných let, zvolí nového předsedu.

Pohled na tři kandidáty ilustruje oba uvedené pocity spojené s odchodem Angely Merkel. Nejistota pramení z prostého faktu, že výsledek prakticky nelze odhadnout a ujasňující veřejná debata mezi kandidáty v minulých měsících neproběhla, neboť vše překryla pandemie. Pohled na velice rozdílné charaktery tří soupeřů pak ilustruje otevřené možnosti letošního roku.

V průzkumech mezi členy i voliči CDU (a také z pohledu sázkových kanceláří) setrvale vede Friedrich Merz, politický protiklad Angely Merkel, s níž ostatně před 20 lety prohrál souboj o vedení CDU. Je brilantním a sebevědomým řečníkem, přesvědčeným konzervativcem (kritizoval v minulosti například vstřícnou uprchlickou politiku) a zastáncem štíhlého státu, tedy nižších daní a méně regulací. Kvůli vystupování během pandemie, kdy podle kritiků například příliš brzy tlačil na uvolnění vládních opatření, za ním v průzkumech zaostává dřívější favorit, zemský premiér nejlidnatější spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a letitý spojenec kancléřky Armin Laschet.

Jeho šance však zvyšuje skutečnost, že do voleb nastupuje v páru s kandidátem na prvního místopředsedu Jensem Spahnem – a ten naopak coby ministr zdravotnictví v pandemii získal vysoké renomé. Třetí v poli je bývalý ministr životního prostředí a expert na zahraniční politiku Norbert Röttgen, který by vyslyšel přání všech zastánců aktivnější německé role na mezinárodní scéně. Profiluje se podporou dalších ekologických reforem a tvrdším postojem ve vztazích s Čínou a Ruskem. Platí za outsidera, ale jeho obliba v posledních měsících setrvale roste.

Laschet tedy představuje kontinuitu – zbylí dva kandidáti změnu, jejíž odlišný směr lze vyčíst z jejich obliby mezi voliči jiných politických stran. Merzovi podle průzkumů drží palce příznivci pravicově liberální FDP a národovecké Alternativy pro Německo, Röttgen je favoritem voličů Zelených a sociální demokracie. Nejen že teď není jasné, který z těchto proudů vyhraje a co to udělá s jednotou CDU a s jejími momentálně vysokými preferencemi (36 procent, druzí Zelení mají 18 procent). Ono není ani vůbec jasné, jestli nový předseda bude následně v zářijových volbách kandidovat na příštího kancléře.

Ani jeden ze tří soupeřů se totiž nevyskytuje na soupisce nejpopulárnějších německých politiků. Průzkumům vévodí Angela Merkel, která definitivně končí, následována zmíněným ministrem Spahnem a bavorským zemským premiérem Markusem Söderem. Tento konzervativec si získal širší oblibu příklonem k zelenému programu a zvláště během posledního roku prosazováním včasných opatření během pandemie. I špičky CDU už naznačují, že by se potřetí v historii – po Franzi Josefu Straussovi v roce 1980 a Edmundu Stoiberovi v roce 2002 – mohl bavorský lídr stát středopravicovým kandidátem na kancléře. Söder to zatím zcela odmítá, stačí mu prý vedení domovského Bavorska. Nakolik to myslí vážně, to je ale jen další nejistota letošního německého politického seriálu.