Smrt na frontě

Ve 21. století je trochu nezvyklé, když prezident zemře přímo na bojové frontě, uprostřed rozkazů, jimiž osobně velí svým vojákům. Zcela to ale odpovídá charakteru Idrisse Débyho, absolventa elitní pařížské vojenské akademie, jenž posledních 31 let vládl středoafrickému Čadu. V pondělí 19. dubna zemřel v bojové linii po výbuchu střely vyslané rebely, kteří se vyzbrojili v chaosu sousední Libye. Jeho odchod rezonoval daleko od Sahary.

Francouzský prezident Emmanuel Macron velebil „odvážného přítele Francie“ a odletěl do Čadu na pohřeb, kde prohlásil: „Žil jsi jako voják a zemřel jsi jako voják, se zbraní v ruce“ (prohlášení o ztrátě spojence vydala i vůdkyně nacionalistické opozice Marine Le Pen). A smutek zavládl také ve Washingtonu.

Přitom asi není přehnané tvrdit, že o málokteré zemi má evropská veřejnost tak malé povědomí jako o Čadu, pouštním státu o čtyřnásobné rozloze Německa vklíněném mezi Libyi, Súdán, Niger, Nigérii, Kamerun a Středoafrickou republiku. Débyho tři dekády u moci (v roce 1990 svrhl brutálního diktátora Hissèna Habrého) se navíc zrovna nenesly v duchu západních hodnot. Volby a ústava byly jen formalitou, moc měl pevně v rukou Déby a opoziční aktivisté čelili útlaku. V žebříčku lidského rozvoje OSN je Čad na 187. místě ze 189 měřených zemí, jen třetina obyvatel umí číst a psát, průměrný věk dožití se pohybuje kolem 55 let – a to navzdory ziskům z těžby ropy, které se ztrácejí v korupci.

Zároveň se ale v Čadu, a konkrétně v prezidentské kanceláři…