Příliš dokonalá planeta

Je právě pozdní odpoledne, nacházíme se v pozdní fázi pandemie a já ležím v posteli a dívám se na nový dokumentární film. Přiznávám, že jsem si maličko potáhla z jointu trávy. Film se jmenuje Dokonalá planeta (A Perfect Planet) a vypravěčem je sir David Attenborough.

Hledím na rudé oko plameňáka, jeho maličkou panenku obtéká vlhká plocha bělma podobajícího se roztavenému kovu. A teď už se dívám na obrovskou kolonii těchto vznešených ptáků z letícího dronu, jde o klasický rozmáchlý záběr z nadhledu, kterému můj bratr říká „boží perspektiva“. Atmosféru obrazů dotváří smyčcový orchestr, jenž korálově růžové plameňáky podbarvuje nadpozemskou melodií v e moll.

Přírodopisné dokumentární filmy nebyly nikdy tak populární jako právě nyní. Částečně je to dáno touhou uniknout z těžkých časů a částečně možná také tím, že na většině území Spojených států byla legalizována marihuana. Takové kombinaci je obtížné odolat a moje zkušenost s Dokonalou planetou to jenom potvrzuje. Rozjetá mysl udrží pozornost právě zhruba po dobu trvání jednotlivých segmentů, ve kterých Attenboroughův moudrý, konejšivý hlas vypráví jednoduché příběhy ze života zvířat. Ve stejnou chvíli si vychutnáváte rozmáchlé pohledy do liduprázdné krajiny kombinované s detailními záběry hutných barev a struktur světa zvířat a rostlin. Ty v mé vybuzené hlavě explodují jako ohňostroj. Výsledek budí úžas a zároveň uklidňuje. A na…