Hlavně klid

O víkendu uplynulo deset let od operace s kódovým označením Neptunovo kopí, při níž byl zabit Usáma bin Ládin. To je dobrá příležitost si připomenout, v jakém stavu je dnes islamistický terorismus a radikální islám obecně. Úvodní diagnóza je přitom úplně jasná: hnutí není úplně ve formě.

Od nejhoršího roku 2014 se počet obětí terorismu ve světě snížil o 59 procent. Na Západě jsou dnes větší hrozbou než islamisté teroristé radikální pravice, počet jejich útoků ve stejném období prudce stoupl o 250 procent a nyní představuje 46 procent všech teroristických činů a 82 procent úmrtí vyplývajících z terorismu.

Většina dnešního islamistického terorismu má pouze lokální charakter: Tálibán v Afghánistánu, Boko Haram v Nigérii, aš-Šabáb na Somálském poloostrově. To je zásadní obrat ve srovnání s érou al-Káidy, jejíž vůdci trvali na tom, že cílem nesmí být „blízký nepřítel“ (tedy místní režimy), ale naopak „nepřítel vzdálený“ (Spojené státy a obecněji Západ). Al-Káida se rozpadla do řady různých rozptýlených bojůvek, které postrádají jednotnou ideologii nebo velení. Lépe financovanému Islámskému státu se daří o trochu více, i on ale pro svou činnost vyhledává nestabilní a špatně řízené oblasti, jako je například Mosambik. Soustředění na místní konflikty přitom islamisty připravuje o jakoukoli globální přitažlivost. Muslimové ve světě se neidentifikují s lokálními půtkami v Mosambiku či Somálsku.

Konec snění

Přitažlivost militantního islámu se od jeho úspěšného…