Nikdo asi nepochybuje o tom, že bez čárek se čeština neobejde. Jak jsme zmínili už v předchozích dílech jazykového koutku (viz Respekt 46/2020 a 5/2021), tato interpunkční znaménka jsou v toku psaného i mluveného projevu nezbytná pro správné pochopení významu sdělení. Pravidel pro psaní čárek je přitom bezpočet a prokousat se jimi trvá žákům a studentům v podstatě celou školní docházku.
Učí se kvůli nim v souvětích určovat větu hlavní a vedlejší, pilují onen proklínaný větný rozbor, kdy do sešitu kreslí schémata, jež si svou složitostí nezadají s projektem na výstavbu nového sídliště. Dozvědí se také, že místo čárky se někdy v roli oddělovače dvou vět může objevit spojka – a pak vyvstane další problém: kdy před spojkou psát čárku a kdy ne. A úplně snadné to s kladením čárek není ani ve větách jednoduchých.
Konkrétně třeba pokud jde o přívlastky. Ty, jak známo, jsou volné a těsné – první jsou oddělené čárkou, druhé nikoli. Rozdíl mezi nimi je v tom, jak podstatnou informaci tento větný člen sděluje. Pokud přináší informaci doplňkovou, kterou lze vypustit, aniž by se změnil význam sdělení nebo aniž by věta ztratila smysl, jedná se o přívlastek volný. Například: „Univerzita Karlova, založená v roce 1348, je nejstarší univerzitou ve střední Evropě.“ „Přelet nad kukaččím hnízdem, natočený podle knihy Kena Keseyho, patří k Formanovým nejlepším filmům.“
Naproti tomu těsný přívlastek zahrnuje podstatnou informaci, kterou v daném kontextu není možné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu