Stín pandemie skrývá naší pozornosti množství problémů, které by si ji jinak bezpochyby zasloužily. Příkladem může být předrevoluční legislativní změna v oblasti památkové péče, kterou letos v lednu zpřesnil Nejvyšší správní soud. Ten totiž rozhodl, že všechny dříve chráněné stavby, které nebyly do Ústředního seznamu kulturních památek zapsány do konce roku 1987, kdy ke zmíněné změně došlo – jako tzv. pozdě zapsané se tak ocitly v nejednoznačném právním postavení –, ztrácejí status ochrany, byť nadále figurují v evidenci Národního památkového ústavu. Matoucí situace je tak nyní vyjasněna – ovšem v neprospěch našeho kulturního dědictví.
Nárok na ochranu tím totiž ztratilo víc než 2500 objektů napříč republikou, jen v Brně je to na 1400 staveb, které nestojí přímo v památkové rezervaci. Ta však zasahuje pouze nejužší městské jádro, a tak je teď řada výjimečných budov odkázána na milost svých majitelů, kteří jejich přestavbu nebo rovnou stržení už nemusí konzultovat s příslušnými úřady. A daná situace si již vybírá svou daň. V únoru Brno přišlo o cenný modernistický rodinný dům Františka Nedvědického v ulici Tichého a funkcionalistický bytový dům Aloise a Viléma Kubových v Lužické ve vilové čtvrti Žabovřesky, v březnu o novorenesanční vilu z konce 19. století na Hlinkách. Podobný osud čeká podle brněnských památkářů na další zhruba stovku staveb včetně komplexu čítajícího na desítky historicky hodnotných budov – areálu někdejší Mosilany.
Proslulý podnik, sestávající z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
