Status versus statut

Dvě slova, která jsou velmi podobná, mají však zcela odlišný význam. Jejich záměna se v písemných i mluvených projevech objevuje relativně často, ba najdou se i ti, kteří si myslí, že jde o synonyma. To se ale pletou. Řeč je o pojmech „status“ a „statut“.

Výraz „status“ pochází z latiny (status – postavení) a označuje stav osob a věcí, pozici člověka v určitém období, například „status studenta“. Vyjadřuje právní postavení osoby, organizace nebo územního celku: „status uprchlíka“, „status pozorovatele“, „status městyse“. Může jít rovněž o určité uspořádání věcí, třeba „poválečný status Evropy“. V sociologii existuje pojem „sociální status“, který vypovídá o postavení jednotlivce uvnitř společenského systému. V lékařství je to protokol o stavu pacienta. Na sociálních sítích se to statusy jen hemží.

Pak je tu latinský termín „status quo“, s nímž se lze setkat v publicistice, odborných textech a především v diplomacii a znamená „dosavadní stav“.

Z jiného soudku je ale slovo „statut“ (z latinského statutum – ustanovení), které označuje stanovy, tedy soubor pravidel a předpisů pro zřízení a jednání institucí nebo firem, například „statut politické strany“, „statut fondu“, „statut Rady vlády pro informační společnost“.

Rozdíly jsou také ve skloňování obou pojmů, ačkoli se oba skloňují podle vzoru hrad. „Status“ – bez statusu, ke statusu, status, o statusu, se statusem (tedy nikoli bez statutu apod.). Výjimkou je termín „status quo“, kde se koncové „s“ vypouští,…