Písně o lepších zítřcích

V roce 2020 se všechna kultura stala televizí, poznamenal s jistým škodolibým zadostiučiněním James Poniewozik, televizní kritik listu The New York Times, v trefném komentáři na začátku prosince. S tím, jak pandemie během uplynulého roku vymazala z kalendářů veškeré hromadné živé akce a uzavřela publikum do izolace, stala se obrazovka telefonu nebo počítače pro většinu uživatelů tím hlavním médiem, kterým si k sobě pouštěli kulturu a okolní svět vůbec. Nezáleželo na tom, zda se jedná o koncert, divadelní představení, film původně zamýšlený pro velké plátno, virtuální prohlídku výstavy či politickou satiru na TikToku – ze všeho se nakonec stal blikající stream.

Hudební byznys zažil obrovský náraz a pandemie všechny zvyklosti sektoru obrátila během několika měsíců naruby. Po dekádě, která vše vsadila na koncertování jako dominantní způsob vydělávání peněz a učinila z obřích festivalů či globálních pořadatelů ty nejvlivnější hráče, přišel pád. Míru destrukce ilustruje meziroční srovnání příjmů přední agentury Live Nation: ve třetím čtvrtletí roku 2019 její příjmy činily přes tři miliardy dolarů, ve stejném období roku 2020 pouhých 154 milionů dolarů. Ale nejedná se zdaleka jen o lídry na trhu: nemožnost koncertovat tvrdě dolehla na celý ekosystém menších klubů a kapel, který se bude jen těžce vzpamatovávat.

Přiblížit se aspoň trochu živé hudební produkci, která donedávna hrála prim, znamenalo jít právě cestou televizního zážitku. Pokud kapely hrály, pak před kamerami v…