Křehkost populisty

Populismus je strašákem evropských demokracií mimo jiné proto, že dělá z veřejného života osobní záležitost. Populista láká voliče na svoji osobu a povahu, ne na ideje, jimiž zpravidla pohrdá. Jenže tento vztah voličů k populistovi bývá někdy velmi křehký, neboť je vybudovaný na emocích, a ne na rozumu. A emoce, jak víme, jsou značně nestálé.

Přesvědčil se o tom i slovenský premiér Igor Matovič, jehož popularita klesá rychlostí ve slovenských poměrech nevídanou. Ještě v březnu, kdy se stal premiérem, mu důvěřovala polovina obyvatel, dnes je na čtvrtině, a co hůř, nedůvěřují mu téměř tři čtvrtiny veřejnosti, čímž se v negativní popularitě řadí ke zlým mužům slovenské politiky, jako je Robert Fico nebo fašista Marian Kotleba.

Příčiny jsou zřejmé a vývoj odpovídá tomu, jak psychologové popisují konec zamilovanosti. Tytéž vlastnosti, které vás na partnerce či partnerovi v počáteční fázi nejvíce přitahovaly, vás v poslední fázi vztahu nejvíce iritují.

Lidem zpočátku učarovala Matovičova rozechvělá upřímnost, když se slzami v očích mluvil o obětech korupce a když se mu na jaře hlas třásl při pomyšlení na babičky, které ohrožuje koronavirus. Tytéž slzy dnes rozčilují, protože nejen babičky umírají po stovkách a Matovič z toho stejně roztřeseným hlasem viní všechny politiky kromě sebe.

Lidem kdysi učarovala i Matovičova vulgární prostořekost a dětinská intimita, s níž dával na Facebook třeba fotky svých nohou během politických jednání. Byly bez bot a jen v ponožkách,…