Kdo umučil vězně V. CH.

Následující text získal na Novinářských cenách za rok 2020 zvláštní ocenění v kategorii Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek. Spolu s dalšími oceněnými a nominovanými texty  Respektu ho výjimečně odemykáme a zároveň doplňujeme o aktuální zjištění:

Vojenská policie obvinila podle informací Respektu před několika dny čtyři příslušníky české elitní armádní skupiny 601 z možného podílu na smrti afghánského vojáka Vahidulláha Chána v říjnu 2018. Příslušník afghánské armády krátce před svou vlastní smrtí zastřelil na vojenské základně Šindand českého vojáka Tomáše Procházku a další dva vojáky lehce zranil. Okamžitě po činu se vzdal svému veliteli a byl – stále na základně Šindand – postupně vyslechnut afghánskými, českými a americkými vojáky. Podle souhrnné vyšetřovací zprávy americké vojenské policie CID, kterou její čeští partneři – do té doby zcela nečinní – obdrželi koncem dubna 2019, byl Chán během výslechu surově bit. Zranění, která utrpěl, mu po pár hodinách agonie přivodila smrt. Dva čeští vojáci, F. K. a Š. T., jsou podle informací Respektu obviněni z vydírání za použití násilí a neuposlechnutí rozkazu, další dva, V. Č. a K. M., pak z neposkytnutí pomoci a porušení pravidel strážní služby. Z podílu na smrti Vahidulláha Chána je také vyšetřováno osm amerických vojáků, ale ti podle dostupných informací nebyli zatím obviněni.

V malém, bíle omítnutém baráku s číslem 458 se stala ošklivá věc a příslušník speciálních sil F. K. o ní nechce hovořit. „Nezlobte se, cokoli řeknu, mohlo by věci ublížit,“ říká. Problém je, že uvnitř baráku, stojícího v česko-americkém areálu základny NATO v afghánské provincii Herát, se už někomu ublížilo fatálně: během výslechu po teroristickém útoku tu byl umučen afghánský voják Vahidulláh Chán – a F. K. je jedním ze dvou příslušníků české armády, který měl být u toho. Mluvit tedy bude muset, alespoň před detektivy.

Ve výbušném případu Chánovy smrti se totiž nyní objevilo nové svědectví, které má Respekt k dispozici. Právě kvůli němu už speciální policejní jednotka americké armády CID vede vyšetřování proti osmi příslušníkům speciálních sil USA, z nichž čtyři jsou podezřelí z trestného činu zabití a násilného útoku. Američané se zajímají i o Čechy včetně F. K. Někteří představitelé zdejší armády v neoficiálních rozhovorech říkají, že s tím mají problém, bojí se, aby incident nepoškodil celou naši jednotku speciálních sil v afghánské misi, jedinou, která má skutečné bojové zkušenosti a je jakousi výkladní skříní české armády.

V násilné smrti Chána, který předtím v Afghánistánu zastřelil při teroristickém útoku českého psovoda Tomáše Procházku, vidí někteří vojáci legitimní pomstu, která by se neměla nějak řešit a veřejně propírat. Spolu s Američany ovšem už několik posledních měsíců vede své vyšetřování i česká Vojenská policie a státní zástupci a nezdá se, že se něco podaří ututlat: detektivové jsou přesvědčeni, že když nedotáhnou věc do konce, mohlo by to zásadně podrýt pověst celých mírových sil v Afghánistánu i důvěryhodnost obou zemí jako právních států.

Začal ho mlátit a dusit

„Jsem teď na Drahanské vrchovině s jednotkou na cvičení, ale i kdybych nebyl, stejně se setkat nemůžu. A k té věci nemůžu absolutně nic dodat,“ říká Respektu F. K. na nabídku schůzky a rozhovoru. Společně s osmi americkými vojáky je to právě on a jeden další Čech, Š. T., kteří 22. října 2018 měli postupně vyslýchat na spojenecké letecké základně Šindand v provincii Herát svého afghánského kolegu Vahidulláha Chána poté, co ho afghánské jednotky zadržely bezprostředně po zastřelení Tomáše Procházky. Vyšetřování Chánovy násilné smrti nabírá na intenzitě a objevují se v něm nové zásadní skutečnosti.

Podle informací Respektu američtí detektivové z CID disponují svědectvím afghánského překladatele amerických jednotek Ahmada Alamjára, který Američanům při Chánově výslechu v baráku č. 458 tlumočil. Respekt má k dispozici dokument shrnující dosavadní americké vyšetřování a jeho součástí je i Alamjárova výpověď. Tlumočník nejdřív vyšetřovatelům CID v prvních dnech po Chánově smrti tvrdil, že k žádnému násilí během výslechu nedošlo. Poté co ho detektivové převezli ze základny Šindand na vzdálenou základnu Bagrám, a dostal se tak z dosahu mužů, proti nimž měl svědčit, Alamjár změnil svou výpověď.

Nové prohlášení učinil 7. listopadu 2018 a dění v baráku č. 458 popsal následujícím způsobem: „J. W., A. M., W. W. a já jsme vstoupili do místnosti. J. W. chytil střelci ruce a pak mu odebral otisky prstů. Když byl J. W. hotový,
W. W. chytil střelce, udeřil ho do rozkroku a kroutil mu s varlaty, střelec křičel, jak ho W. W. začal mlátit a dusit. Praštil s ním o rozvodnou skříň a stůl. Střelec měl nasazena rychloupínací pouta a ruce měl spoutány za zády, když ho W. W. udeřil, škrtil ho a nakopl ho kolenem do nohou,“ vypověděl americkým vyšetřovatelům Alamjár.

Násilí ze strany Američanů pak mělo pokračovat. „Šéf pokračoval s pokládáním otázek jako: kdo je, proč to udělal a kdo v tom byl zapojený. Střelec měl obtíže mluvit. Jak bojoval se slovy, B. R. ho začal mlátit do hlavy. B. R. řekl Ch. J., teď je řada na tobě. Ch. J. popadl stůl a hranou vrazil do těla střelce, který v důsledku toho dvakrát vykřikl. Ch. J. vytáhl nůž, blížil se k vyslýchanému a řekl mu, teď řekneš pravdu, nebo tě podříznu. Šéf řekl Ch. J., aby nůž schoval, což on udělal. Ch. J. pak chytil střelce za krk a dvakrát s ním praštil o zeď. Několikrát ho uhodil do obličeje, chytil ho za vlasy a praštil mu hlavou o stůl.“

Dvě minuty po půlnoci

Devatenáctiletý Chán byl součástí afghánských vojenských sil, na jejichž výcviku se na základně Šindand podíleli čeští vojáci. List The New York Times předloni v listopadu napsal, že podle nejmenovaného vysokého afghánského bezpečnostního úředníka se tamní vláda domnívá, že ve skutečnosti mohl být Chán radikálem islamistického hnutí Tálibán, spekulovalo se o tom, že pronikl do armády s úkolem zabíjet nepřátele. Jeho rodina však takový motiv od počátku ostře popírá, Chán prošel při přijetí do jednotky psychologickými testy i detektorem lži, motivy jeho střelby jsou dodnes nejasné.

Teroristický útok proti českým vojákům na základně Šindand – vedle zabitého Procházky při něm byli zraněni dva další čeští vojáci – zaznamenali afghánští vojáci předloni 22. října ve čtvrt na tři odpoledne tamního času. Chána na místě zadrželi a okamžitě ho umístili do jedné ze svých cel, kde byl poprvé podroben výslechu a dotazován na motivy svého útoku. Výslech trval půl hodiny, byli mu přítomni pouze Afghánci. Ti pak Chána převezli na jiné místo základny Šindand, kde se dalšího výslechu účastnili dva zpravodajští důstojníci afghánské armády a jeden z jejích podplukovníků. Tento druhý výslech trval neznámo jak dlouho a velení afghánských sil následně rozhodlo, že Chán bude předán do americké a české části základny pojmenované Camp Conde. Chán byl před převozem vyfocen, snímek, který je součástí amerického vyšetřovacího spisu, dokazuje, že neměl na hlavě žádné viditelné zranění. Češi vězně od Afghánců převzali v pět hodin odpoledne a podepsali předávací protokol.

Chán byl umístěn do baráku č. 458, který Češi a Američané použili jako svoji výslechovou místnost. Dovnitř s ním měli vstoupit dva Češi, konkrétně příslušníci 601. skupiny speciálních sil F. K. a Š. T. s tlumočníkem Omarem (Češi používali jiného překladatele než Američané). Výslech trval dvacet minut, v tu dobu stáli Američané se svým tlumočníkem Alamjárem před barákem a čekali, až Češi dotazování skončí. „Tlumočník během té doby slyšel z výslechové místnosti Chána několikrát křičet. Slyšel zvuk židlí a stolu, jak se pohybují po místnosti,“ zachytila později Alamjárovu výpověď o dění v baráku za přítomnosti Čechů CID.

Alamjár uvedl, že američtí vojáci přebírali Chána od Čechů ve stavu, kdy „krvácel z nosu“ a „jeho obličej byl pokrytý modřinami z bití“. Češi opustili barák č. 458 v 17.20, vzápětí začal výslech vedený Američany, při kterém – jak popisuje výše citované svědectví – měl být Chán opět zmlácen. Jak Češi, tak Američané chtěli od Chána vědět, zda neměl komplice, zjišťovali riziko možného pokračujícího útoku, ptali se ho, proč to udělal – co Chán vypověděl, není známo.

Americké dotazování skončilo v 17.45 a poté dostali vězně ke střežení znovu Češi, opět příslušníci 601. skupiny speciálních sil, V. Č. a K. M., jiní muži, než ho původně z české strany vyslýchali. Pod jejich dohledem zůstal Chán další hodinu a čtvrt, do sedmi hodin večer.

„Zadržený je ve stavu ohrožení života, ostraha jej ponechává v mučivých útrapách do příjezdu afghánské eskorty. Následně jej společně V. Č. a K. M. vlečou v bezvládném stavu k eskortnímu vozidlu afghánských jednotek. Zadržený je nejdřív posazen do kabiny pick-upu, je silně zakrvácený, a proto je přenesen na korbu vozu,“ popisují Chánův stav v době jeho předávání Čechy Afgháncům dokumenty vyšetřovatelů CID. „Chán není schopen mluvit, je v bezvědomí.“

Deset až dvacet minut po jeho odvozu do afghánské cely se k vězni dostavuje afghánský medik Šerím A., omývá mu obličej od krve a zavádí nosní sondu na podporu dýchání. Afghánci rozhodují kvůli jeho špatnému stavu o převezení Chána do posádkové nemocnice základny, kde je ošetřen afghánským lékařem. Ve tři čtvrtě na dvanáct v noci je v kritickém stavu poslán na akutní ošetření do americké polní nemocnice. Tam dvě minuty po půlnoci umírá. Jako příčina Chánovy smrti je americkým lékařem označeno trauma hlavy po úderech tupým předmětem.

Sou kurva normální?

Češi i Američané do protokolů uvedli, že Chána nemlátili, násilí nepotvrdil ani překladatel Čechů Omar. Vyšetřovatelé z CID však shromáždili vedle výpovědi tlumočníka Alamjára i další důkazy, na jejichž základě se domnívají, že podezřelí včetně Čechů nemluví pravdu. Jeden z afghánských velitelů, který byl přítomen večernímu přebírání Chána od Čechů, vypověděl, že střelec byl „zbit, nemohl chodit ani dýchat“. Podobně vypovídali další dva afghánští důstojníci.

Bezprostředně po Chánově smrti řešila v Afghánistánu její okolnosti americká plukovnice Marie Anderson. „Uvádí, že na základě provedených šetření je pravděpodobné, že jsou za smrt Chána odpovědné buď americké, nebo české jednotky,“ stojí v dokumentech. V neprospěch Čechů hraje to, že při prvním přebírání Chána od Afghánců byl pořízen fotoaparátem jednoho z vyslýchajících vězňův snímek, a Chán na něm podle dokumentů nemá poraněnou tvář.

Z faktu, že Češi neudělali (nebo udělali a následně zničili) fotografii Chána po skončení své části výslechu, vyšetřovatelé usuzují, že důvodem mohl být strach, aby z porovnání snímků nebylo možné poznat, že byl vězeň v době mezi oběma záběry zbit. Americká CID při ohledání výslechové místnosti v baráku č. 458 zajistila osm „biologických stop“ (pravděpodobně krve) z různých míst v místnosti včetně oken či krytu osvětlení, které se shodovaly se vzorky odebranými z Chánova mrtvého těla.

Alamjár vypověděl, že na něj po skončení násilného výslechu američtí vojáci naléhali, ať o tom nikde nemluví. „Překladatele navštívili ve večerních hodinách D. N., R. W., J. D., W. W. a J. W. a opakovaně jej poučovali, že tato událost se nikdy nestala. Rovněž jej poučovali, jak má vypovídat v případě výslechu,“ zaznamenali vyšetřovatelé.

Zatímco Američané zahájili vyšetřování Chánova ubití v podstatě bezprostředně, Češi váhali. Informace o Chánově smrti dorazila do Prahy osm až dvanáct hodin po události 23. října ráno nebo dopoledne: řediteli speciálních sil Pavlu Kolářovi ji předal zástupce velitele skupiny speciálních sil v Afghánistánu podplukovník Němčanský. Příčina smrti byla uvedena jako ubití Afghánci. Vojáci informovali náčelníka generálního štábu Aleše Opatu, který ještě ten den o věci zpravil ministra obrany Lubomíra Metnara.

„Zdůraznil jsem tehdy, aby ve vyšetřování bylo postupováno podle předpisů,“ říká dnes ministr Metnar a dodává, že si sice už data nepamatuje, ale tehdejším šéfem Vojenské policie – Vojenská policie měla pravomoc vyšetřovat, co se v Afghánistánu stalo –, generálem Pavlem Křížem, byl prý opakovaně ujišťován, že jak smrt Tomáše Procházky, tak atentátníka Chána je policií řešena. Jisté však je – jak vyplývá ze shrnutí amerických vyšetřovacích dokumentů –, že ani dva dny po Chánově prohlášení za mrtvého neměla česká Vojenská policie o případu oficiálně žádné povědomí a neřešila ho.

Není úplně jasné, jak k takové nevědomosti došlo, ale nelze vyloučit, že Vojenská policie skutečně nemusela o Chánově smrti zprvu vědět, její zástupci nemuseli být na rozdíl od zástupců generálního štábu informováni. Jediný, kdo se věcí v tu dobu z české strany zabýval, byl právník speciálních operačních sil české armády kapitán Tomáš Horký, který působil v Afghánistánu. Byl o to požádán nadřízenými podezřelých českých vojáků. Na rozdíl od vojenské policie neměl však žádné vyšetřovací pravomoci.

Během týdne po Procházkově a Chánově smrti probíhala – podle zmínek v jednom z dokumentů – mezi českými vojáky v Šindandu a Bagrámu a pražským Ředitelstvím speciálních sil intenzivní psaná a šifrovaná komunikace, která se točila právě kolem vyšetřování Chánovy smrti. Nevyplývá z ní, že by pražští velitelé měli informace o použití násilí na místě, velící vojáci v Afghánistánu v ní ale projevují možné obavy z vyšetřování. Komunikace se automaticky zaznamenává a vyšetřovatelům se ji podařilo zajistit.

„Amíci si musí, kurva, uvědomit, že jejich a NATO mise má nějaký cíl. A ten není o tom být v tomhle prostředí papežštější než papež… Jestli to otevřou a veřejně nás začnou obviňovat… (…) Takže – sou kurva normální?“ ptá v ní poddůstojník speciálních sil z pražské centrály jednoho z velitelů „šestsetjedničky“, sloužícího v Bagrámu. Ten mu odpovídá: „Kamaráde, to jsou policajti a právníci, ty nic z toho nezajímá… Jedou si svoji lajnu. Nejsou to ani vojáci.“ Veliteli celé české mise v Afghánistánu, podplukovníku Václavu Malátovi, bylo, tvrdí dokumenty, den po Chánově smrti sděleno z pražského generálního štábu (kým přesně se zatím nepodařilo zjistit), že do Šindandu není nutné zatím posílat výjezdovou skupinu Vojenské policie.

Dopis generála Scaparrottiho

CID v tu dobu už vyšetřovala Chánovu smrt jako vraždu, provedla ohledání místnosti v baráku č. 458 a během několika dnů dostala znalecký posudek, že stříkance krve v místnosti patří Chánovi. Příslušníci americké jednotky, kteří Chána vyslýchali, byli posláni domů do USA, kde začaly probíhat jejich výslechy vyšetřovateli CID. Vedení české armády se naproti tomu spokojilo s výsledky vyšetřování kapitána Horkého, které bylo ukončeno osm dní po Chánově smrti.

Podle zprávy Ředitelství speciálních sil nevyplývala z tehdejších informací žádná skutečnost, která by naznačovala, že podezření na porušování lidských práv či násilného jednání při výslechu Vahidulláha Chána by se mohlo týkat příslušníků české jednotky. Střelec byl údajně předán zpět afghánské jednotce bez známek zranění. Kapitán Horký však neprovedl žádné kriminalistické kroky a celé jeho vyšetřování spočívalo v neformálním výslechu zúčastněných vojáků, kteří jakékoli své násilné zacházení s vězněm vyloučili.

Zpráva komise byla na dlouhou dobu zároveň zřejmě poslední úkon, který česká strana ve věci vyšetření smrti vyslýchaného vězně provedla. Zdá se, že z klidu nevyvedl vedení české armády a Vojenskou policii – v tuhle chvíli o věci musela prokazatelně z otevřených zdrojů vědět již i ona – ani článek v The New York Times, který vyšel koncem listopadu 2018 a poprvé zveřejnil informace o možné násilné smrti Vahidulláha Chána. „Byl jsem tehdy ujištěn, že čeští vojáci na ní nemají podíl,“ říká ministr Metnar. Generál Aleš Opata, který měl tehdy ministra „ujistit“, se dnes nechce k věci s ohledem na probíhající vyšetřování nijak vyjadřovat. „Vzhledem k tomu, že celá věc je v šetření, tak ji nebudu nijak komentovat,“ říká Respektu Opata.

Stejně tak mlčí i šéf Ředitelství speciálních sil generál Kolář, přes něhož šly informace k velení generálního štábu. „Nebudeme věc komentovat,“ odpovídá na otázku Respektu, proč on nebo jeho podřízení neoznámili informace o podezřelé Chánově smrti Vojenské policii, Kolářův podřízený, který se kvůli utajení podepsal jako „starší pracovník štábu“. Generál Opata v minulosti Respektu potvrdil, že dostal počátkem prosince 2018 dopis tehdejšího šéfa evropských sil NATO, generála Curtise Scaparrottiho, se žádostí o „vyšetření závažného činu, který může poškodit pověst a důvěryhodnost mezinárodních mírových jednotek v Afghánistánu“.

„Obsah dopisu byl předán Vojenské policii,“ potvrdila Respektu kancelář náčelníka generálního štábu. Zřejmě v tu chvíli začala Vojenská policie oficiálně konat. V půli ledna kontaktovali její zástupci ambasádu USA v Praze, obsah jednání je neznámý.

Šestnáct let

Dvacátého pátého dubna 2019 – 174 dnů poté, co se česká armáda dozvěděla o Chánově smrti – předala CID české Vojenské policii souhrnnou neoficiální zprávu o svém vyšetřování a 17. května se policejní vyšetřování pro podezření z trestného činu zabití rozjelo i na české straně. Detektivové a státní zástupci začali prověřovat podíl českých vojáků na Chánově smrti i podezření, že se někteří armádní představitelé pokusili možnou účast českých vojáků dlouhodobě tajit a mařit tak vyšetřování.

Do konce února 2019 velel Vojenské policii generál Kříž. „O skutečnostech, s nimiž jsem se seznámil při plnění úkolů velitele Vojenské policie, jsem povinen mlčet,“ odpovídá v SMS Respektu generál Kříž na otázku, kdy se dozvěděl o ubití Chána a proč jeho jednotka ve věci půl roku nezahájila žádné pátrání. Příliš sdílný není ani jeho nástupce plukovník Miroslav Murček. „Pověřené orgány Vojenské policie zahájily prověřování ve vámi dotazované věci na základě vlastních poznatků a podnětů jiných orgánů v době, kdy byly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin,“ uvádí Murček bez bližšího časového upřesnění. „O tom byl neprodleně sepsán záznam, jehož opis byl zaslán příslušnému státnímu zástupci.“

Městský státní zástupce Michal Muravský, který vyšetřování podezřelé Chánovy smrti dozoruje, dříve prohlásil, že se rozjelo až „po obdržení informací z americké strany“, tedy v květnu 2019 (ani Muravský nechce dnes věc komentovat). Čeští detektivové a státní zástupci provedli loni v červenci znovu ohledání baráku č. 458, a i oni našli na některých místech stopy Chánovy krve, přestože místnost někdo uklidil, ale ne dost pečlivě. Podle informací Respektu si stojí čeští vojáci, kteří Chána vyslýchali a strážili, stále za tím, co tvrdili – trvají na své nevině.

Státní zástupci vyšetřují i představitele armády – především příslušníky Ředitelství speciálních sil, včetně generála Koláře – z krytí trestného činu a konspirace, která měla zakamuflovat možné násilné způsoby českých vojáků při výslechu Chána. Loni v létě byli obviněni čtyři příslušníci Ředitelství speciálních sil, v listopadu bylo jejich stíhání státními zástupci kvůli „nekvalifikovaně sepsanému obvinění“ zrušeno a vráceno k novému vyšetření. Detektivové začali znovu prověřovat všechny důkazy, včetně šifrované komunikace, a vyžádali si mimo jiné svědectví důležité osoby pátrání z americké strany plukovnice Marie Anderson. Co bylo na původním obvinění nekvalifikované a co a proč znovu detektivové vyšetřují, není jasné, státní zastupitelství vyšetřování nijak nekomentuje.

Česká strana se obrátila také loni v říjnu na americké ministerstvo spravedlnosti o právní pomoc a požádala o oficiální dokumenty z tamního vyšetřování. Zpráva CID byla, jak je zmíněno výše, české straně předána neoficiálně – a čeští vyšetřovatelé požadují přesnější údaje o právních krocích v USA. Čeká se na oficiální spis CID, na jehož základě je vedeno vyšetřování proti americkým vojákům. Stejnou pomoc si vyžádali loni na podzim i američtí vojenští detektivové od českého ministerstva spravedlnosti – chtějí kopie výslechů a úkonů, které provedla česká strana. Věc dosud nebyla z obou stran vyřízena.

Češi i Američané vedou některé části vyšetřování v utajeném režimu a zřejmě se v Praze i Washingtonu pečlivě zvažuje, co je možné a vhodné druhé straně poskytnout. „Mně nenáleží vyšetřování jakkoli komentovat a ani do něj zasahovat. Pokud se ale čeští vojáci něčeho dopustili, budu trvat na tom, aby nesli odpovědnost,“ říká ministr Metnar. V případě, že budou čeští vojáci uznáni vinnými ze zabití, hrozí oběma vojákům až šestnáctiletý trest. Za krytí takového činu nadřízenými stanovuje zákon sazbu tři roky.