Mezinárodní partička

Sedíme u stolu a večeříme. Proti mně Pascal z Francie. „Já dělal na severu Číny, u hranic s Ruskem. Několik let. Nebudu ti říkat, co jsem tam zažil, protože bys to nepochopil. Ale potkal jsem tam svoji ženu.“

„V Číně?“

„Ne, v Rusku, jel jsem tam na výlet. Jsme spolu dodnes. A jsme šťastný.“

„Žijete ve Francii?“

„Jo, do Ruska nejezdíme. Ale moje žena má Putina ráda, říká, že něco pro Rusko dělá, zatímco ten před ním, jak se jmenoval…?“

„Jelcin.“

„Tak ten všechno akorát rozprodal. Moje žena tam jezdit nechce, říká, že je to tam blbý.“

Do debaty se vkládá Raj, Ind sedící vedle mě. „My máme taky takovýho debila, jako je Putin.“

Pascal zachovává klidnou tvář.

Raj mi ukazuje, jak má na obrovském mobilu přidělaný prsten, do kterého si navlékne prst a obří mobil mu magicky drží na ruce, pro lehké ovládání jednou rukou.

„Já přijel do Německa z Indie před třiceti lety. Tenkrát to byla rasistická pakárna, ale dnes je to úplně normální země.“ Dodává, že už je Němec, už by se nevrátil.

Ciro, Ital z Neapole, baví celou společnost. Nechává si narůst takové ty velké moderní vousy dřevorubce.

„Přijeďte do Neapole, to je moje země, můj život. A moje žena! Já doma vládnu pevnou rukou a dělám si za každých okolností přesně to, co mi moje žena řekne.“

„A to já mám taky doma úplně stejně zařízený,“ říká Bernd, který je z Kolína na Rýnem.

„Máte teď v Německu obrovskej přebytek rozpočtu, co s tím?“ ptám se.

„Koupíme si všichni teslu.“

Atefa z Tunisu…