Spát

Je spánek přeceňovaná veličina na mezinárodním hřišti? Poslední evropský summit, který proběhl minulý týden, se zařadí k těm, kdy se nešlo spát. Schůzka začala ve čtvrtek po obědě a skončila v pátek před polednem. Vyjednávalo se nonstop přes noc, celkem dvaadvacet hodin. Pokud někdo zamhouřil oči, bylo to maximálně na své židli.

V případě Evropské unie není takovýhle průběh nijak ojedinělý. V zásadě každý premiér či premiérka členského státu EU zažije během svého mandátu alespoň jeden summit, kdy se nejde spát. Pokud navíc do mandátu daného politika časově spadá dohoda na novém rozpočtu Unie, je „nespánkovka“ víceméně jasná.

Efekt bezesné noci na lidské tělo je známá věc a většina lídrů by zřejmě přežila, kdyby se vrátila do svých domovů po summitu o několik hodin později, protože debatu na chvíli přerušili spánkem. Tak proč to ti úctyhodní muži a ženy, s mediánovým věkem po padesátce, zas a znovu dělají?

Ano, je to taktika. V čistě praktické rovině proto, že se snáze doberete věci, když konečně všichni sedí u stolu a soustředí se. Každé přerušení znamená ztracené minuty až hodiny, než se zase všichni sejdou, než si sednou, než se začnou soustředit… Jakmile jsou všichni v jednacím rauši, nikdo nechce vyhlašovat pauzu.

Pak je tu ta sofistikovanější rovina. Unavený politik či politička bývají tvárnější – a kompromisy mezi sedmadvaceti národními šéfy vyžadují velkou tvárnost. Cílem země, která o něco usiluje a naviguje debatu, je právě takovéhle tvárnosti dosáhnout.…