Konec globalizace? Nikoli.

Svět se obrací zády ke globalizaci, volnému obchodu a vzájemným dohodám – aspoň takový je všeobecný názor. Inspirováni nacionalismem a protekcionismem Donalda Trumpa a poháněni pandemií mluví politici a komentátoři o převedení dodavatelských řetězců na domácí úroveň a o podpoře domácí produkce. Zdá se, že věří, že i bez Trumpa tato změna v přístupu přetrvá.

Ale jak bychom si tedy měli vysvětlit zásadní událost, která se odehrála před několika týdny a o níž se ve Spojených státech téměř nediskutovalo? Patnáct asijsko-pacifických zemí podepsalo největší světový pakt o volném obchodu – Regionální komplexní ekonomické partnerství (RCEP). Signatářské státy představují 30 procent globálního HDP – více než NAFTA nebo Evropská unie. Řada těchto států také před dvěma lety podepsala další velký pakt o volném obchodu nazvaný Transpacifické partnerství (TPP), který zahrnoval také Kanadu, Mexiko, Chile a Peru. Probíhají jednání o obchodní dohodě mezi Čínou, Japonskem a Jižní Koreou a také o investiční smlouvě mezi Čínou a EU. A v roce 2018 vytvořily africké státy celokontinentální zónu volného obchodu.

Drahá pracovní místa

USA bývaly vůdčí silou TPP, ale Trump nařídil jejich odstoupení a jen nečinně přihlížel, zatímco zbytek asijsko-pacifického regionu rychle mířil k integraci. Amerika se tedy ani zdaleka „neobrátila na Asii“, jak žádal Barack Obama, ale obrátila se do sebe.

To bylo samozřejmě zcela v souladu s Trumpovou strategií ekonomického nacionalismu, stěžejní…