Jako Židovka není součástí tragédie

Minulé úterý rezignovala ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová. Rezignace to byla vynucená, protože – jak potvrzují oba aktéři – ministr kultury Lubomír Zaorálek dal Lehmannové na výběr: buď odejde sama, nebo ji odvolá. Vyvrcholila tak několikaměsíční krize, která kolem památníku připomínajícího vypálení Lidic a vyvraždění a odvlečení tamních mužů, žen a dětí do nacistických koncentráků vypukla loni v létě.

Ředitelka Lehmannová se provinila především dvěma věcmi. Jednak nepovolila ruskému motorkářskému gangu Noční vlci účast na pietní akci v areálu a zadruhé v reportáži České televize neodmítla jako nepodloženou informaci, která v ní zazněla: totiž že podle archivních materiálů jedna z lidických žen udala týden před vyhlazením obce úřadům svoji židovskou podnájemnici. Především za tyto dvě záležitosti ředitelku ostře kritizovala část přeživších lidických „dětí“, které zastupuje kontroverzní Český svaz bojovníků za svobodu, proslulý hlavně svojí oslavou předlistopadových časů a nejasným financováním. Na stranu Lehmannové se naopak postavili jiní přeživší, třeba poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková nebo kolegové z památníku. Noční vlky nechme výt ve službách prezidenta Putina a zaměřme se na případ údajného udání. Ve sporu o něj se odkrývá zamlčovaný rozměr českých dějin a také to, jak je tu ještě třicet let po Listopadu lidická tragédie užívána k šíření totalitářské propagandy.

Žádala zakročení

Informace o tom, že obyvatelka Lidic Alžběta…