Od bychme až k bysme

Bychme, bychom, by jsme, bysme… Podmiňovací způsob neboli kondicionál prošel tak jako spousta jiných jazykových jevů během staletí určitými proměnami. Na rozkolísanost jednotlivých tvarů kondicionálu přitom upozornil již začátkem 15. století mistr Jan Hus, když v České nedělní postile napsal: „Já diem bychme byli dobří, a jiní bychom byli dobří. A jest jiných drahně proměn.“

Pojďme se tedy podívat, jak je to s kondicionálem v současné češtině. Podmiňovací způsob se tvoří pomocí příčestí činného (minulého) a zvláštních tvarů pomocného slovesa „být“: „bych“, „bys“, „by“ v jednotném čísle a „bychom“, „byste“, „by“ v množném čísle, například „přál bych vám“, „udělali byste“. Tedy žádné „přál by jsem vám“ ani „udělali by jste“ – to jsou podoby hyperkorektní, tedy chybné.

Tvar „bychom“ (respektive „abychom“, „kdybychom“) v první osobě množného čísla patří stále jako jediný do spisovné češtiny, zatímco tvar „bysme“ (potažmo „abysme“, „kdybysme“) je nespisovný.

Pokud si však poslechneme, jak spolu dnes Češi běžně mluví, zjistíme, že častěji se v soukromé a neformální řeči používá tvar „bysme“, ale v menší míře se vyskytují i spisovné „bychom“, „abychom“ atd. Naproti tomu v psaných projevech dávají lidé přednost spíše spisovné podobě, zejména pokud jde o formální komunikaci. S nespisovnými tvary se ale můžeme setkat v esemeskách, při chatu mezi přáteli, ale také v umění, jako je beletrie, poezie, písně nebo filmy. „Bysme“ lze rovněž čím dál častěji slyšet v…