Čtení za časů korony

Čtení chrání – jedince před nudou, rodiny před konflikty, společnost před hloupostí, spisovatele, nezávislé knihkupce a malé nakladatele před existenční nejistotou!“ pokoušela se na jaře obrátit pozornost k tristní situaci na literární scéně kampaň Asociace spisovatelů. „Kup knihu a zachraň svého nakladatele!“ nabádala zase Moravská zemská knihovna k on-line nákupu knih, které zůstaly uvězněny za zamčenými dveřmi knihkupectví. A s nimi i vidina příjmů nedohledného řetězce osob – kromě spisovatelů, nakladatelů a knihkupců také redaktorů, překladatelů, korektorů nebo typografů. Na ty všechny lockdown dopadl mimořádnou silou. Kromě náhlého ochromení knižní branže však měla tato rána překvapivý následek. Společný nepřítel – koronavirus – se stal nečekaně tmelícím a mobilizačním prvkem. Každý se snažil přiložit ruku ke společnému dílu. Spisovatelé a spisovatelky psali – pro rozhlas, časopisy, noviny, které poptávaly co nejčerstvější reflexi prožitků z izolace, obratem vzniklo hned několik koronapovídkových knižních titulů. Namísto zrušených veletrhů a festivalů bylo možné si čtení z knižních novinek poslechnout třeba na obrazovce internetové televize, sociálními sítěmi se šířily záznamy literárních besed a debatních setkání – většina nasmlouvaných pořadů se uskutečnila, i když vystupující i publikum seděli v teple svých domovů. Kdo zrovna něco nepsal nebo nenatáčel, přispíval k záchraně literárního provozu alespoň šířením knižních tipů. Solidarita se dala vážit na kila.

Střih.…