Jsem člověk konsenzu

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Slon. Jeho příslovečné počínání v porcelánu připomíná nápady a chování některých politiků zcela zřetelně.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Kdepak sametová revoluce. Jsem o generaci starší. Já jsem po letech 1968‒1969 nabyl dojmu, že změna ve prospěch lidí může přijít jen jaksi „shora“. A že je třeba vytvářet struktury, které v potřebném čase budou k dispozici. V prvním jsem se mýlil, ve druhém nikoli.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

V roce 1946 jsem slyšel, jak řezník odvedle u nás v ulici říká tátovi, který byl dělníkem v pražské Waltrovce: „Jestli jsi volil komunisty, tak už ke mně nechoď.“ Chodili jsme dál, táta volil národní socialisty.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Už se snad ani nepamatuji, kdy jsem naposledy plakal, ať již z jakéhokoli důvodu. Ale slzy v očích i na tváři jsem měl, když jsem se dozvěděl o úmrtí Václava Havla.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Jsem velmi konvenční člověk a o takovém přesvědčení nevím.

6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?

V politice nikdy. Snad trochu, když jsem jako advokát (a poslanec) přijel k okresnímu soudu zastupovat staré manžele vyhazované v devadesátých…