Brzda, nebo plyn?

„Pro vás všechny, kteří jste tenhle souboj sledovali na dálku, poselství voleb je jasné. Lidem se líbí, co dělám, a já to hodlám dělat dál!“ hřímal z pódia minulé úterý jihokarolínský senátor Lindsey Graham. Krátce před půlnocí již bylo jasné, že svůj úřad obhájí a v nejvyšších patrech americké politiky zůstane minimálně dalších šest let.

Snad nikdo nezosobňoval přilnutí Republikánské strany k Trumpovi tolik jako právě Graham. Po volbách v roce 2016 předvedl vzrůstem drobný senátor akrobatický obrat o 180 stupňů a ze zaťatého kritika Donalda Trumpa se stal jedním z jeho největších podporovatelů. Obrat Grahama, který o Trumpovi ještě před čtyřmi lety mluvil jako o někom, kdo je „xenofobní, bigotní a hraje na rasistickou strunu“, byl tak velký, že otázku „co se stalo Lindseymu Grahamovi“ jednu chvíli skloňovala většina amerických médií. Obzvláště silně Grahamova otočka kontrastovala s postojem jeho celoživotního přítele, už zesnulého arizonského senátora Johna McCaina. Zatímco McCain zůstal až do své smrti vůči Trumpovi silně kritický, Graham s americkým prezidentem obrážel golfové trávníky a na půdě Senátu táhl Trumpovu agendu: od schvalování konzervativních soudců až po výzvy k vyšetřování syna Joea Bidena. Sám Graham svoji názorovou rošádu vysvětlil snahou „měnit věci“. „Rád se s ním bavím. Je to dobré pro něj i pro mě. Nikdy jsem neměl tolik vlivu, jako mám teď,“ komentoval svůj vztah s Trumpem. Přitažlivost moci spojená s faktem, že bude muset obhájit úřad ve státě,…