Některé vztahy může pandemie posílit

Jsme uprostřed druhé vlny pandemie, která je v mnoha ohledech náročnější než ta první. Platí to také o vztazích?

Jak onemocnění samotné, tak restrikce, které s tím jdou ruku v ruce, jsou stresory. A samozřejmě se přelévají do vztahů. Jednak stresor osobní – každý cítíme nejistotu, jestli neonemocníme, jak to bude s prací a financemi. A také stresor vztahový – trávíme s partnerem hodně času, do toho děti a domácnost. Tyto stresory se kombinují a je fakt, že pro některé vztahy je to hodně náročné. Ukazují to i data z první vlny, na jejichž základě třeba víme, že vzrostl počet případů domácího násilí. V některých zemích stoupá rozvodovost. Mně přijde důležité, že to neplatí pro všechny vztahy.

Kdo je na tom dnes líp?

Z výzkumu, který dělal o první vlně Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), vyplynulo, že zhruba třetinu vztahů krize zhoršila, třetina vztahů zůstala víceméně stejná a třetinu vztahů to naopak zlepšilo. A ty důvody vlastně nejsou překvapivé. Stačí nám selský rozum: zlepšily se vztahy, kde k sobě měli lidé emocionálně blízko, měli dobře nastavenou komunikaci, kteří měli partnerství pevné. Když lidé v takto nastaveném vztahu stráví více času a překonávají nějaké těžkosti, tak vztah pro ně může být zdrojem síly a může je to celé ještě dál sblížit. Obecně je to s partnerskými krizemi tak, že krize nemusí vztah úplně rozbít, může to být i něco sbližujícího.

Takže stále platí, že krize jen akceleruje existující stav, čili kdo řešil nějaké vztahové problémy, tak se s pandemií vypořádá hůř než ve funkčních vztazích?

Myslím si, že to do velké míry platí. Zároveň je dobré mít na paměti, že ne na všechny dopadá krize stejným způsobem. Pro mladý pár, který je finančně zajištěný, se toho tolik nemuselo změnit, jen nemůžou do fitka a do restaurace. Naproti tomu pro rodinu, kde oba partneři přišli o práci a starají se doma o tři děti, jde o zcela jinou situaci. Obecně platí, že čím víc externího stresu člověk má, tím větší nálož je to pro jeho vztahy, i když třeba mají zdravý základ.

Výzkumně i terapeuticky se zaměřuji na seznamování a začátky vztahu. Z mojí zkušenosti i z pozorování zahraničních psychoterapeutů vyplývá, že pro lidi v novém vztahu je ta situace snazší. Když jsou spolu lidé dlouho, mají děti, je tam třeba nějaké zranění nebo těžkosti z minulosti, to může být výrazně obtížnější.

Proč je krize snazší pro lidi v nových vztazích? Tlumí ji předpoklad, že spolu zažívají něco neobvyklého?

Přesně tak. Vidím to jak ve své praxi, tak o tom hovoří výzkumníci ze seznamek. Krize nové vztahy zrychluje – lidé spolu začnou rychle bydlet, trávit spolu hodně času, věnují tomu vztahu hodně pozornosti, protože všechno ostatní je omezeno. Takže se možná dá říci, že krize novým vztahům spíš prospívá.

Nemůže jim nicméně v budoucnu uškodit, že vznikly za mimořádných okolností?

Zatím uplynulo příliš málo času, abychom mohli nějak generalizovat. Ale platí, že každá velká změna vztahy nějak přerámuje. To se ukazuje například u vztahů na dálku, které mohou velmi dobře fungovat, ale zlom či krize paradoxně přichází, když se pár sestěhuje. Protože to je velká vztahová změna. A podobně to může fungovat také u nových vztahů během krize. Až se kontext promění, ten vztah na to bude muset nějak reagovat a změnu zvládnout. Ale nemyslím si, že tohle bude nějaké drama.

Na straně druhé u vztahů, které měly nějaké problémy, pandemie ovlivňuje rozchodové situace. Sice mají třeba pocit, že rozejít se s někým právě teď může být necitlivé, případně mají strach, že se jim nebude dařit se v dnešní náročné době seznámit. Jedna skupina lidí rozchody odložila. Ale zároveň jsou tu i lidé, kteří měli špatnou zkušenost z první vlny, kdy ten vztah úplně nefungoval.

A děsí je představa dalších tří měsíců pod jednou střechou.

Ano. A rozejdou se rychleji, než by to udělali za normálních okolností.